Vědci, jejichž výzkum popisuje magazín Live Science, upozorňují, že z Grónska vyhnala vikingy malá doba ledová, která vedla k růstu ledové pokrývky a současně k záplavám na pobřeží.

Pod tíhou ledu

Vikingové se poprvé usadili v jižním Grónsku kolem roku 985, kdy tam připluli pod vedením Erika Thorvaldssona, známého jako „Erik Rudý“, mořeplavce a průzkumníka narozeného v současném Norsku. Průměrná roční teplota v této oblasti tehdy byla o dva až tři stupně výš než dnes. Fjordy oplývaly rybami i dalšími mořskými živočichy.

Erika Rudého, který si přezdívku vysloužil podle rudých vlasů a vousů, ale možná i podle své vznětlivé nátury, následovali do Grónska další vikinští osadníci. Vytvořili po staletí vzkvétající komunity Eystribyggð (Východní osídlení) a Vestribyggð (Západní osídlení).

Během 15. století se ale cosi změnilo a vikingové svá sídla opustili. V archeologických nálezech z Grónska jejich stopy mizí. Co za tím stálo?

Výzkumníci z Harvardovy univerzity dospěli k závěru, že příčinou byl nástup malé doby ledové spojený nejen s chladnějším počasím a růstem ledovcových mas, ale také se stoupající hladinou oceánu.

Proč ale stoupala hladina oceánu? Nemělo by snad globální ochlazení vést spíš ke snížení hladiny? Vždyť lze očekávat, že v chladných končinách se tekuté vody uloží do ledovců.

Vysvětlila to vedoucí výzkumu Marisa Julia Borreggineová z fakulty planetárních věd Harvardovy univerzity. „Jak se ledový příkrov posouval, jeho rostoucí hmotnost zatěžovala půdu, takže pobřežní oblasti klesaly a byly náchylnější k záplavám. Kolize rozpínajícího se ledového příkrovu s masami mořského ledu pak vytlačila přes grónské pobřeží další mořskou vodu. Tyto dva procesy způsobily rozsáhlé záplavy podél pobřeží – přesně tam, kde se usadili vikingové,“ řekla vědkyně na letošní konferenci Americké geofyzikální unie.

Výzkumníci svou hypotézu ověřili na počítačovém modelu nárůstu ledu a mořské hladiny v jihozápadním Grónsku během 400 let vikinského osídlení. Výsledný model pak porovnali s vikinskými mapami sídel a místy archeologických vykopávek.

Výsledek ukázal, že stoupající hladina zaplavila místa původních osad vikingů až do výšky pěti metrů. V souhrnu voda pohltila na 140 čtverečních kilometrů pobřeží. Vikingové tak přišli nejen o osady, ale i zemědělskou půdu a pastviny.

Borreggineová upozorňuje, že vyšší hladina nebyla jediným důvodem, který vikingy přiměl k odchodu z Grónska. Ochlazení například způsobilo úbytek zelených pastvin pro dobytek. Přibývající mořský led kromě toho ztěžoval lov ryb a tuleňů i obchod. Omezoval tak vývoz masa do Skandinávie a na britské ostrovy a dovoz dřeva potřebného ke stavbě obydlí, lodí i k topení v Grónsku.

Opravdu zelený ráj?

Grónsko, ve staré severštině Gronland, tedy „zelená země“, bylo v době Erika Rudého zelenější a teplejší než dnes. Ne však tak, jako tvrdí někteří klimatičtí skeptikové. Erik Rudý přeháněl, snažil se do Grónska přilákat nové osadníky.

Vikinský odchod z Grónska každopádně naznačuje, jak zničující mohou být rychlé změny klimatu.