Někdy v době před 13 400 až 18 600 lety byl východní břeh Nilu - v místech, kde se dnes rozkládá stát Súdán - dějištěm nelítostných bojů.

Vyplývá to z průzkumu kosterních pozůstatků, které nalezli archeologové v oblasti starodávného pohřebiště Jebel Sahaba. V nové studii se píše, že oběti nepocházejí z jedné prehistorické bitvy, ale velmi dlouhé války o zdroje – první známé války vyvolané změnou klimatu.

Smrt na Nilu

Lokalita Jebel Sahaba je známá déle než půlstoletí – pohřebiště bylo objeveno už v roce 1964 při průzkumu před stavbou Asuánské přehrady. A už tehdy bylo jasné, že tamní ostatky uložili do země ještě v paleolitu (ve starší době kamenné), tedy před zrodem zemědělství. A také bylo zjevné, že pohřbení lidé zemřeli rukou jiných lidí.

Charakter zranění těl pohřbených v Jebel Sahaba neodpovídal poranění z lovu zvěře. Zato odpovídal tomu, co by s lidskými těly mohly udělat šípy a oštěpy. Archeologové tak už v minulém století vyslovili předpoklad, že tamní lidé zemřeli v důsledku prehistorické bitvy, či možná krátké války.

Metody z šedesátých let minulého století však nemohly odhalit celý příběh Jebel Sahaba. Podařilo se to až nedávno expertům z Univerzity Toulouse. Z jejich výzkumu ostatků vyplývá, že u Jebel Sahaba se bojovalo dlouho, předlouho.

Z kosterních pozůstatků 61 mužů, žen a dětí jich 41 neslo známky aspoň jednoho zranění, většinou střelnými či vrhacími zbraněmi, jako jsou oštěpy a šípy.

Na dlouhý konflikt nebo spíše sérii konfliktů ukazuje především to, že u 16 z 61 pohřbených ostatků byla patrná zahojená zranění. Tito lidé patrně některé boje přežili, zato jiný se jim nakonec stal osudným.

Zbytky kamenné zbraně zaražené do kostí jedince JS 21 pohřbeného v Jebel Sahaba. | zdroj: Profimedia

A co je také pozoruhodné, násilí na tomto místě zasáhlo muže, ženy i děti. „Našli jsme vážná zranění také na tělech čtyřletých jedinců,“ upozornila vedoucí studie, paleoantropoložka Isabelle Crevecoeurová.

Přesnější datace umožnila odhalit důvod konfliktu – tenčící se zdroje způsobené změnou klimatu. Boje u Jebel Sahaba se odehrávaly v době, kdy končila poslední doba ledová. Ačkoliv povodí Nilu bylo tisíce kilometrů vzdáleno tajícím evropským ledovcům, i tamní klima bylo ovlivněno globálními změnami.

V průběhu poslední doby ledové byla východní Sahara zelenější a vlídnější k lidskému životu – vyprahlá poušť, kterou protíná úzký zelený koridor Nilu, se z ní začala stávat právě v tomto období.

Antropoložky Marie-Hlne Dias-Meirinhová (vlevo) a Isabelle Crevecoeurová provádějí mikroskopickou analýzu kostních lézí lidských ostatků z Jebel Sahaba. | zdroj: Profimedia

A právě proměna podmínek v širším okolí Nilu nejspíš vedla k migraci blíže k řece obydlené tamními usedlíky.

Migrace na konci doby ledové

Kultura žijící v okolí Jebel Sahaba stále patřila mezi lovce-sběrače. Začínala sice s ranou formou zemědělství, byla však stále závislá na způsobu obživy, který neuměl uživit velkou koncentraci populace na malém území. Migrace tak nutně znamenala válku o zdroje.

"Teritoriální a environmentální tlaky vyvolané klimatickými změnami byly patrně příčinou těchto častých konfliktů mezi kulturně odlišnými skupinami lovců a sběračů v údolí Nilu," uzavírají autoři studii publikovanou v žurnálu Scientific Reports.