Byl to patrné největší tvor své doby. Dorůstal až dvaceti metrů, což je srovnatelné s kamionem, za kterým je připojen přívěs, a měl čelisti plné ostrých zubů.

Dostal jméno basilosaurus, což znamená královský ještěr, protože jeho první studovaný pozůstatek, obratel, byl původně považován za obratel obrovského mořského plaza. Později se však ukázalo, že to byl obří kytovec.

Byl to vrcholný predátor a kraloval mořím v pozdním eocénu, v éře před 41 až 34 miliony let. Dřívějších nálezy jeho fosilií se zbytky rozkousaných kostí prozradily, že požíral i menší žraloky.

Zachovalou fosilii jeho lebky nalezli paleontologové v peruánské poušti Ocucaje, jižně od města Limy. Velryba tam uhynula před 36 miliony lety, kdy se v oblasti rozlévalo moře Tethys.

Významný nález doplňuje naše poznatky o tom, jak se předci velryb, kteří původně žili na souši, přizpůsobovali mořím. 

Velryba z pouště

„Lebku basilosaura jsme nalezli už na konci roku 2021, trvalo několik dalších měsíců, než jsme ji detailně popsali,“ cituje magazín Phys paleontologa Maria Urbina.

Exemplář pojmenovali „dravec z Ocucaje“.

Z velikosti objevené lebky (1,2 metru) experti na prehistorické kosterní pozůstatky odhadují, že její nositel měřil nejméně 17 metrů.

A gigantic skull of a 1.35 metre-long Ocucaje Basilosaurus, a cetacean that inhabited the seas of Peru 36 million years ago, was presented for the first time on Thursday at the Museum of Natural History of the Universidad Nacional Mayor de San Marcos @MuseoHNUNMSM. pic.twitter.com/ijcdJZWv0w

— NoComment (@nocomment) March 18, 2022

„V té době byly místní vody teplé a bohaté na život,“ řekl k objevu výzkumník Salas-Gismondi, který vede oddělení paleontologie obratlovců v Přírodovědném muzeu v Limě. „Díky této a dalším podobným zkamenělinám teď můžeme rekonstruovat podobu a obyvatele dávného moře,“ upozornil vědec.

Dnešní poušť Ocucaje je bohatá na nálezy fosilizovaného života. Mezi další objevené ostatky patří třeba čtyřnohé velryby, pravěcí delfíni, žraloci a další druhy.

Kytovci a jejich hroší příbuzenstvo

O kytovcích se víc, že se vyvinuli před 55 až 35 miliony lety ze suchozemských savců. Jejich nejbližším příbuzným je dnes ostatně suchozemský hroch – kterým sám tráví ve vodě hodně času.

Kostra basilosaura (A) a jeho časté kořisti Dorudona atroxe (B). | zdroj: Voss et al.

Co ale vlastně vedlo suchozemské předchůdce kytovců k tomu, aby hledali štěstí ve vodě? Nejspíš jim tuto evoluční cestu otevřelo vyhynutí velkých vodních plazů z éry dinosaurů během masového vymírání před 66 miliony lety. V moři tak pro ně bylo víc potravy než na souši.

Savci se postupem času přizpůsobili tak, aby vyplnili místo po vyhynulých druzích. Také proto se podobají někdejším mořským plazům.

Příběh evoluce se opakoval, a poznání toho, jak se savci přizpůsobovali mořím, nám tak může říkat víc o předešlé éře plazů.