Predátorští delfíni byli postrachem moří

30. 7. 2020 – 16:36 | autor: Ladislav Loukota | komentáře:

Predátorští delfíni byli postrachem moří
Kresba zobrazující pravěkého delfína při lovu. | zdroj: Facebook

Paleontologové dokázali sestavit téměř kompletní kostru vyhynulého předka dnešních delfínů. Byl to hrůzostrašný tvor.

V delfínech, kytovcích s protáhlou usměvavou čelistí a vysokým dětským čelem obvykle vidíme roztomilé savce, kamarády z moře, byť dokážou být nemilosrdnými lovci. Jejich předci však byli mnohem dravější a větší. Kralovali mořím v období oligocénu před 25 miliony let, tedy v době mezi koncem věku dinosaurů a dnešním světem.

Tým paleontologa Roberta W. Boesseneckera z Charlestonské univerzity v Západní Virginii sestavil z pozoruhodně zachovalých zbytků kostí kostru mořského savce druhu Ankylorhiza tiedemani, která dokazuje, že tito predátoři měřili až pět metrů.

Byli podobní dnešním kosatkám a na svou dobu mimořádně vyspělí. Kromě sady ostrých zubů využívali při lovu echolokaci. Svým sonarem vydávali zvuky a potom zaznamenávali jejich ozvěnu.

Dnešní kytovci stále komunikují pomocí sonarů (delfíni při tom používají typické cvakání a hvízdání), ale echolokaci k lovu z mořských savců využívají pouze kosatky. Pradelfín Ankylorhiza tiedemani byl zřejmě prvním mořským savcem, u kterého se tato schopnost vyvinula.

Omyl, který byl vyvrácen

Ostatky prehistorického delfína byly objeveny již v devadesátých letech minulého století, ale dlouho na ně sedal prach. Experti je chybně označili za ostatky jiného druhu. Až Boesseneckerův tým je správně spojil s pradelfínem a provedl analýzu, která popisuje evoluci vedoucí k moderním druhům mořských savců.

Ankylorhiza tiedemani Delfín Ankylorhiza tiedemani modelovaný ze zbytků kostí | zdroj: Robert Boessenecker et al/Current Biology

Obecně je označujeme je za kytovce. Najdeme u nich dva hlavní podřády – ozubené (kam patří třeba delfíni či kosatky) a kosticovce (kam patří tradičně vnímané velryby).

Nejzásadnějším odhalením u pradelfína Ankylorhiza tiedemani jsou přitom prvky sdílené napříč mnoha dnešními druhy mořských savců. Mnoho znaků kostry prehistorického delfína – zejména tvar lebky a ocasu, stejně jako tvar zubů – vykazuje podobné prvky jako oba hlavní podřády kytovců.

Že by se delfíni mezidruhové pářili? Odpověď je záporná.

Podobnost a evoluce

Příčinou podobnosti je konvergentní evoluce. Nastává, když si odlišné druhy vyvinou podobné prvky proto, že žijí v podobném prostředí.

Dělení kytovců na milé vegetariánské velryby a dravé kosatky (popřípadě i delfíny) je vlastní jen současnosti. V minulosti si byli předci odlišných podtříd kytovců mnohem podobnější než dnes. A to navzdory tomu, že jejich společný předek byl mnohem starší. Byl jím před padesáti miliony lety obojživelný prakytovec.

Za sdílenými prvky z doby před 25 miliony let je nezávislý vývoj podobného vzhledu. Ankylorhiza tiedemani nemohl být společný předek, protože pak by musel být mnohem, mnohem starší. Jeho podobné prvky lze vysvětlit jedině konvergentní evolucí.

"Delfíni i velryby si odděleně vyvinuli podobné adaptace pro mořské prostředí. Míra, s jakou to oba druhy učinily nezávisle, nás ale překvapila," řekl paleontolog Boessenecker.

profimedia-0111062247 Dnešní delfín dokáže být přítulný jako pes. | zdroj: Profimedia.cz

Specifickou konvergentní evolucí, na kterou analýza Ankylorhiza tiedemani vrhla více světla, je typ pohybu ryb. Dosud se mělo za to, že velryby získaly schopnost pohybu pomocí ocasní ploutve od svých evolučních předků před 35 miliony lety.

Teď ale vše ukazuje na to, že společný předek nebyl zapotřebí. Přirozený výběr zařídil, že mořští savci si odděleně vyvinuli stejnou schopnost a podobný vzhled.

Proč vyhynuli?

Tento vzhled byl podobnější v době, kdy oba druhy byly ve vodě kratší období. Dnes, s odstupem dalších 25 milionů let, ale další vývoj zajistil, že si delfíny, velryby a kosatky jen tak nespleteme.

Sám Ankylorhiza tiedemani již dávno vyhynul, jeho stopa se ve fosilních záznamech ztrácí před 23 miliony let. Možná prohrál svůj evoluční boj s jinými predátory, kteří byli třeba jen o trochu lépe uzpůsobeni na lov. A možná mezi ně patřily kosatky, ale i žraloci.

Delfíni tak byli nuceni ustoupit z role predátorů a adaptovat se na jinou roli.

Studie byla publikována v žurnálu Current Biology.

Nejnovější články