Dvojice vědců k tomu dospěla při zkoumání starých písemných záznamů z oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris. Své poznatky popisuje ve studii publikované v časopise Science.

Troels Panke Arbøll z Kodaňské univerzity a Sophie Lundová Rasmussenová z Oxfordské univerzity upozorňují, že líbání se objevilo nejméně o tisíc let dříve, než se dosud často předpokládalo.

Vědci to zjistili z klínového písma na hliněných tabulkách z Mezopotámie. Na nich nalezli zmínky o líbání v době před 4500 lety. Podle historických záznamů se lidé na rty líbali zejména po sexuálních aktech.

Zamotaná historie polibků

Historie romantického líbání je složitá a odborníci se neshodnou na tom, nakolik je naučené, anebo instinktivní. Víme přitom, že líbání není vlastní pouze lidem, líbají se také bonobové i šimpanzi.

Dřívější výzkumy zjistily, že romantické líbání mezi lidmi není univerzální. Čím je kultura sociálně složitější, tím víc se lidé romanticky líbají.

Pouze menší část kultur chápe polibek jako romantické gesto. Nejméně běžné je v kulturách, které jsou založeny na lovení a sběru.

Zatímco dospělí se mohou líbat se svými dětmi, akt vzájemného líbání dospělých z čiré radosti je v historických záznamech špatně dešifrovatelný. Arbøll však nalezl zmínky o romantickém líbání popisovaném v souvislosti s erotickými akty v sumerských textech od roku 2500 před naším letopočtem.

„Ve starověké Mezopotámii, což je název pro rané lidské kultury v dnešním Iráku a Sýrii, psali lidé klínovým písmem na hliněné tabulky. Mnoho tisíc těchto hliněných tabulek se dochovalo do dnešních dnů. Obsahují jasné důkazy, že líbání bylo ve starověku považováno za součást romantické intimity, stejně jako mohlo být součástí přátelství a vztahů mezi rodinnými příslušníky,“ cituje Arbølla magazín Science Alert.

Dovezl líbání Alexandr Veliký?

Dosud byla mezi vědci nejrozšířenější teorie, že romantické líbání se objevilo na území současné Indie před 3500 lety. Z té doby se dochoval zápis o romantickém líbání ve védských textech.

Antropolog Vaughn Bryant z toho vyvodil, že generálové Alexandra Velikého si líbání s sebou přivezli do Evropy po dobytí Pandžábu v roce 326 před naším letopočtem.

I kdyby to tak skutečně bylo, Arbøll upozorňuje, že nejstarší známý písemný záznam romantického polibku pochází z doby před přibližně 4 500 lety z Mezopotámie, což je nejméně 1000 let před jeho výskytem v dnešní Indii.

Arbøll a Rasmussenová ve studii zmiňují předpoklad, že líbání mohlo napomoci rychlejšímu šíření viru, který se podobal viru herpes simplex 1 stojícím za vznikem oparů na rtech a v jejich okolí.

Vědci analyzovali starověké mezopotámské lékařské texty, které popisují nemoc s podobnými příznaky. Autoři však nejsou přesvědčeni, že to je totožný virus, protože starověké civilizace přistupovaly k medicíně jinak než my.

Přesto je podle nich zajímavé všimnout si podobností mezi onemocněním buʾshanu ve starověkých lékařských textech z Mezopotámie a příznaky způsobenými infekcí herpes simplex.

„Onemocnění buʼshanu se nacházelo hlavně v ústech a krku nebo v jejich okolí a mezi příznaky patřily puchýřky v ústech, což je jeden z hlavních příznaků herpetické infekce,“ upozorňují vědci ve studii.

Historie s otevřeným koncem

Arbøll a Rasmussenová připouštějí, že líbání může existovat mnohem déle a že má původ v dobách, ze kterých neexistují žádné písemné záznamy.

Jejich studie ukazuje na to, že líbání bylo běžné v rozsáhlé oblasti, nemuselo tedy vzniknout v jedné starověké společnosti, ale v několika kulturách současně – patrně v těch, které se dostaly na vyšší stupeň vývoje.