Parkerova sluneční sonda (Parker Solar Probe) se letos přiblíží Slunci na vzdálenost pouhých 6,1 milionu kilometrů. Její blízký průlet se podle expertů americké vesmírné agentury NASA stane milníkem ve výzkumu vesmíru.

Průlet sluneční výhní

NASA na svých webových stránkách píše, že cílem mise sondy je „dotknout se Slunce“ a získat „vůbec první vzorek atmosféry naší hvězdy“.

Žáruvzdorná plechovka se štítem z uhlíkových vláken pojmenovaná po americkém astrofyzikovi Eugene Parkerovi, kterou Američané vypustili před šesti lety, letos 24. prosince pronikne do sluneční výhně tak hluboko jako nikdy předtím.

„V podstatě téměř přistaneme na hvězdě,“ cituje portál Science Alert vědeckého pracovníka projektu Noura Raouafiho. „Bude to monumentální úspěch pro celé lidstvo, ekvivalent přistání na Měsíci v roce 1969,“ říká expert.

Sonda samosebou na rozžhavené sluneční plotně přistávat nebude. Kolem hvězdy prosviští rychlostí 195 kilometrů za sekundu, to je 702 000 kilometrů za hodinu. S takovým kvapem byste z Prahy do Brna dorazili za sekundu a na Měsíc za pouhou půlhodinku a pár minut.

Rychlý solární průzkumník už dva roky shromažďuje měření a snímky, které mají vědcům pomoci dozvědět se víc o tom, odkud pochází sluneční vítr a jak se vyvíjí. „Parkerova sonda zásadně přispívá k předpovídání změn ve vesmírném prostředí, které ovlivňuje život a technologie na Zemi,“ píše NASA na svém webu.

Slunce je pro náš život nezbytné. Dokáže však škodit. Sluneční erupce mohou způsobit výrony koronální hmoty. To jsou mohutná mračna nabitých částic, která letí miliony kilometrů vesmírem.

Sluneční vítr plný nabitých částic, které se střetnou se zemským magnetickým polem, pak dokážou podnítit geomagnetické bouře v naší magnetosféře - ochranném štítu planety. Geomagnetická bouře je schopna poškozovat infrastrukturu závislou na elektřině a komunikaci. Když částice ze Slunce magnetický štít překonají, vytvoří se elektromagnetické pole, které do kabelů přivede extrémní proud.

Silná geomagnetická bouře tak může zničit transformátory v elektrických sítích. A dokáže ničit i satelity, na které se všichni spoléháme při navigaci.

‚Nemáme tušení, co zjistíme‘

Ke svému nejbližšímu přiblížení v tomto roce využije Parkerova sonda Venuši. Při průletu jejím gravitačním polem provede manévr, kterému se říká gravitační prak. Při něm použije významnou část oběžné rychlosti planety, kterou přičte ke své rychlosti.

Manévr zvýší rychlost sondy vůči Slunci, byť současně zachová její rychlost vůči Venuši. Bude to úskok, který se dá přirovnat ke křižování plachetnice proti větru.

Při prosincovém průletu se nejrychlejší sonda, jakou lidstvo kdy vypustilo, dostane na pouhá 4 procenta vzdálenosti Země od Slunce, která v průměru dosahuje 149 milionů kilometrů.

A co se dozvíme? Vedoucí vědeckého oddělení NASA Nicky Foxová na tuto otázku odpovídá vyhýbavě. „Nemáme tušení, co přesně zjistíme, zajímá nás ale především sluneční vítr,“ říká.

Podmínky při zmíněném průletu budou doslova pekelné. V periheliu, tedy v bodě oběžné dráhy sondy, který je nejblíže Slunci, bude teplota na přední straně sondy dosahovat 1 400 stupňů Celsia. Intenzita slunečního záření se bude blížit 650 kilowattům na metr čtvereční, což je 475násobek intenzity na oběžné dráze Země.

Strategie sondy spočívá v co nejbližším a současně co nejrychlejším průletu a v měření slunečního prostředí pomocí sady přístrojů rozmístěných pod tepelným štítem. Po prosinci se už nebude moci přiblížit ke Slunci tak blízko, protože její dráha nedovolí využít gravitační prak.

Nové poznatky o Slunci každopádně nečekejte hned po Vánocích. V blízkosti perihelia sonda funguje zcela autonomně. Vzhledem k blízkosti Slunce a nutnosti orientovat sondu štítem ke hvězdě je rádiová komunikace přerušena. Vědecká data proto budou přenášena až v době, kdy se sonda ocitne ve větší vzdálenosti od Slunce. Kromě toho vědcům zabere jejich zpracování mnoho měsíců.