Hluboko pod dnem oceánu u pobřeží Nového Zélandu se skrývá obrovská zásobárna vody. Voda zůstala uvězněna uvnitř vulkanických hornin, které se vytvořily před 120 až 125 miliony let během období křídy, zjistil mezinárodní vědecký tým. 

„Gigantický lávový chochol (oblast teplejšího materiálu v plášti Země stoupající k povrchu), který se blížil rozloze Evropy, prorazil zemskou kůru a ztuhl v rozsáhlou plošinu. Od té doby tyto horniny pokryly vrstvy sedimentů a pohřbily veškeré stopy po jejich explozivní minulosti tři kilometry pod dnem Pacifiku,“ píší vědci ve studii publikované v časopise Science Advances.

Jako včelí plástev

Výzkumníci zmapovali zlomovou linii podél východního pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu a zjistili, že tyto dávné horniny jsou abnormálně „mokré“, voda tvoří téměř polovinu objemu jader vyvrtaných ze dna oceánu.

„Normální oceánská kůra, jakmile dosáhne stáří kolem sedmi až deseti milionů let, by měla obsahovat mnohem méně vody,“ vysvětluje na webu Geofyzikálního institutu Texaské univerzity hlavní autor studie Andrew Gase, mořský geofyzik a seismolog.

Mělká moře, která obklopovala dávnou sopečnou plošinu, podle studie erodovala horniny do podoby porézní včelí plástve, která nasávala vodu a uchovávala ji. Vodou nasáklý terén se v průběhu věků pomalu rozmělňoval a pohlcoval další vodu.

Vědci objevili podvodní nádrž 15 kilometrů od zlomu Hikurangi – subdukční zóny, kde se pacifická tektonická deska zasouvá pod australskou desku a do zemského pláště.

Tření mezi zmíněnými deskami způsobuje neobvyklá, pomalá zemětřesení, která mohou trvat i několik měsíců. Tato zemětřesení, známá jako „pomalý skluz“, se vyskytují pouze v několika oblastech na Zemi – v severozápadní části Tichého oceánu, Japonsku, Mexiku a na Novém Zélandu.

Seismický obraz náhorní plošiny Hikurangi odhaluje podrobnosti o nitru Země a o tom, z čeho se skládá. Modrozelená vrstva pod žlutou čarou ukazuje vodu pohřbenou v horninách. | zdroj: Kredit-Andrew Gase/Jackson School of Geosciences

Pomalé skluzy bývají spojeny s pohřbenými zásobami vody. Když se jedna tektonická deska posouvá pod druhou, voda obsažená v horninách může vytvářet vysokotlaké podmínky, které tento jev zpomalují a zabraňují náhlým sesuvům a velkým škodám.

Voda, která tlumí zemětřesení

Nově objevené vodní nádrži vděčí obyvatelé Nového Zélandu za tlumení zemětřesení, která jsou pomalá a neškodná a která nastávají v průměru jednou až dvakrát za dva roky.

(To se však týká pouze zlomu Hikurangi. Zemětřesení, která mají původ jinde, bývají na Novém Zélandu drtivá.)

Seismický obraz náhorní plošiny Hikurangi odhaluje podrobnosti o nitru Země a o tom, z čeho se skládá. Modrozelená vrstva pod žlutou čarou ukazuje vodu pohřbenou v horninách. | zdroj: Kredit-Andrew Gase/Jackson School of Geosciences

„Je to něco, co jsme předpokládali na základě laboratorních experimentů a co předpovídají některé počítačové simulace, ale existuje jen velmi málo jasných terénních experimentů, které by to testovaly v měřítku tektonické desky,“ poznamenal ke studii její spoluautor, profesor Demian Saffer, ředitel Geofyzikálního institutu.

Andrew Gase, Saffer a další vědci prováděli výzkum v Texaské univerzitě. Použili k němu seismické snímky. Z nich vytvořili 3D obraz podmořské oblasti, v níž objevili rezervoár.

Aby určili, jak hluboko zasahuje rezervoár do zemské kůry, a mohli tak potvrdit jeho vliv na tlak v okolí zlomu, budou ještě provádět hluboké vrty do oceánského dna.