Náš vesmír je záhadný. Dodnes nevíme, proč jsou v něm podmínky pro život. Kdyby měly základní fyzikální konstanty jen trochu odlišné parametry, život by vzniknout nemohl, připomíná v článku pro magazín The Conversation fyzik Melvin Vopson, který přednáší na univerzitě v anglickém městě Portsmouthu.

Nastavení fyzikálních konstant je podezřele výhodné. Například rozpínací síla vesmíru vyplývající z temné energie, je slabší, než by podle teorií měla být. Umožňuje, aby se hmota netrhala, ale shlukovala.

„Běžná odpověď na tuto záhadu je, že žijeme v nekonečném multivesmíru vesmírů, takže bychom se neměli divit, že alespoň jeden vesmír v něm patří nám.

Další vysvětlení spočívá v tom, že náš vesmír je nějaká počítačová simulace, kde někdo (možná pokročilý mimozemský druh) dolaďuje podmínky,“ píše Vopson.

Hledají se informační bity

Základní argument pro simulační hypotézu vychází z pravděpodobnosti. Pokud může vzniknout dostatečně vyspělá civilizace, aby simulovala vlastní vesmír, bude zřejmě jedna civilizace simulovat víc než jeden další vesmír – třeba desítky, stovky, anebo miliony dalších vesmírů. To dává matematicky vysokou šanci, že žijeme v simulaci, chcete-li v Matrixu.

„Další oporu poskytuje simulační hypotéze kvantová mechanika. Podle ní příroda vlastně není „skutečná“. Zdá se, že částice v konkrétních místech neexistují, pokud je skutečně nepozorujete nebo neměříte. Místo toho jsou současně ve směsi různých stavů. Podobně virtuální realita potřebuje pozorovatele nebo programátora, aby se věci mohly dít,“ připomíná Vopson.

To vše jsou ale pořád jen nápadná podezření, která ještě nic nedokazují. Jak tedy hypotézu simulace dokázat, anebo vyvrátit?

Fyzik Vopson upozorňuje, že je nutné změřit nejmenší informační jednotky našeho vesmíru.

„Jakýkoli svět virtuální reality bude založen na zpracování informací. To znamená, že vše je nakonec digitalizováno nebo pixelováno na minimální velikost, kterou nelze dále dělit – bity,“ píše fyzik.

Právě objev těchto informačních bitů by mohl potvrdit hypotézu simulace.

Cestou k němu je nedávno navržený princip ekvivalence hmoty, energie a informace. Ten naznačuje, že hmotnost se dá vyjádřit jako energie nebo informace, což platí také opačně. „Informace je ve skutečnosti pátou formou hmoty ve vesmíru,“ píše Vopson,

Jak dopadne experiment?

Informační bity, pokud existují, musí mít podle principu ekvivalence nějakou, byť malou hmotnost. A to dává vědcům podnět k jejich hledání, třeba v částicových urychlovačích.

Vopson upozorňuje, že podle částicové fyziky by mělo být možné ověřit hypotézu simulace, protože všechny částice mají i své antičástice. Fyzik navrhuje experiment, který spočívá ve vymazání informace obsažené uvnitř elementárních částic. A to tím, že informační částice se nechají anihilovat jejich antičásticemi – to znamená, že částice a její antičástice zaniknou při svém setkání. Takový úkaz by mě mít za následek záblesk fotonů.

Jak vyrobit antičástice, Vopson nepíše. Ve studii publikované v časopisu AIP Advances však předpovídá výsledek anihilace.

„Na základě informační fyziky jsem předpověděl přesný rozsah očekávaných frekvencí výsledných fotonů. Experiment je dosažitelný s našimi stávajícími nástroji, spustili jsme crowdfundingovou stránku, abychom na něj získali finance,“ informuje fyzik.

Pokud by experiment fungoval, stále by to však neznamenalo, že žijeme v simulaci. Aspoň by ale upozornil na další existující strukturu naší reality a umožnil dále zkoumat „informační základ“ našeho vesmíru. V budoucnu by se tak vědci mohli zaměřit na další metody, jak si s kódem naší reality hrát detailněji a zjistit víc.

„Je to jen hypotéza. Čím vážněji ale simulační hypotézu budeme brát, tím větší je šance, že ji jednoho dne dokážeme, nebo vyvrátíme,“ uzavírá Melvin Vopson svůj článek v The Conversation.