Otázkou, zda se nám realita jen "nezdá", se zabývá filozofie už dlouho. S tím, jak se zlepšily počítače, však hypotéza, podle které žijeme v simulaci, narostla na významu.

Kultovní snímek Matrix z přelomu tisíciletí vnukl tuto hypotézu i těm, kteří o ní dosud nepřemýšleli. Leckdo se při odchodu z kina patrně začal zabývat otázkou: Co když je podobnou simulací a podvrhem celý náš vesmír?

Dost možná, že bychom odpovědi na tuto otázku neměli hledat. Varuje před tím nová studie 

Simulace, kam se podíváš

Hypotéza, že minimálně námi pozorovaný vesmír se nachází v počítačové simulaci, nezaujala jen tvůrce fikce. Vždyť my sami vytváříme počítačové simulace.

Víme tak, že na naši vlastní realitu vychází víc než jedna simulace jiné, méně komplexní reality. Může to být třeba simulace vývoje galaxií na počítači anebo videohra se Simíky. A pokud existuje i jiná vyspělejší civilizace, musí vytvářet simulace tak komplexní jako naše realita.

Takových komplexních simulací by nejspíš bylo víc, než je realita "skutečná". Statisticky vzato by na základě takového předpokladu byla vyšší pravděpodobnost, že žijeme v simulované, nikoli skutečné realitě. 

I Matrix byl pouhý Matrix (simulace) | zdroj: Profimedia

Této hypotézy se chytili některé vědecké týmy i celebrity jako Elon Musk. Na světové konferenci o umělé inteligenci v Šanghaji tento vizionář připustil: "Je možné, že jsme v simulaci právě teď."

Nakolik teoretických fyziků navrhlo hledat důkazy simulace pomocí variací nejmenších simulovaných jednotek – nejmenších "pixelů". Prozatím jejich hledání úspěch nemělo, ale třeba se ještě nedíváme dostatečně hluboko.

Někteří učenci už naznačili, že by rádi ze simulace "unikli" či si alespoň uvědomili její existenci. Jenže právě odhalení povahy simulace může být smyslem celé simulace. 

Zvonec, konec

Kde vězí pravda,samozřejmě nelze prokázat. Ve chvíli, kdy se musíme obejít bez důkazů i teorií, ale přichází na pomoc filozofie a její logika.

Filozof Peston Greene ze Nanyangské technologické univerzity v Singapuru varuje před tím, abychom hypotézu simulace experimentálně neověřovali. Odhalení povahy simulace by totiž vedle k její deaktivaci, a tak nejspíš i vypnutí známého vesmíru včetně nás samotných. 

... tady je důkaz | zdroj: Profimedia

Greene zmiňuje příklady našich pokusů v medicíně. Ve chvíli, kdy se pacienti dozvědí, zda berou skutečný lék, anebo kontrolní placebo, experiment předčasně končí. Cosi podobného vidíme i v dalších oborech. 

Tento scénář použil již v roce 1956 v povídka Žertéř spisovatel Isaac Asimov. Geniální konstruktér počítače v ní odhalí, že vtipy jsou psychologickou látkou podstrčenou lidstvu kdysi dávno mimozemskou civilizací. Avšak poté, co byl pokus "znehodnocen" jeho odhalením, bylo odstraněno i lidstvo. Namísto Země byla vytvořena jiná simulace. 

Máme hledat mimozemšťany?

Greenova teze ilustruje nesnadné hledání pravdy u spekulativních tezí. Je v zásadě podobná i různým řešením Fermiho paradoxu – rozporu mezi pravděpodobností existence mimozemských civilizací a tím, že o tom nemáme důkaz.

Zatímco někteří navrhují hledat mimozemské civilizace aktivně, třeba fyzik Stephen Hawking naopak varoval, že kosmické ticho může být jen náznakem hrozeb, které by plynuly z prvního kontaktu.

Co když tam nahoře jsou civilizace, ale všechny mlčí, protože první rasu, která se ozve, ostatní preventivně zničí? Ta šance je malá... ale není nulová. A riziko, že bude taková teze pravdivá, může ohrožovat přežití civilizace.