Když už tihle impozantní dravci hryznou, jde o „ochutnávky“ a podle doposud zaznamenaných případů se zdá, že kostnatí lidé žralokům bílým ve skutečnosti moc nejedou a žraloci dají raději přednost tučnějším kořistím, jako jsou například tuleni.

To ale nic nemění na pověsti, která se postarala o to, že je dnes žralok bílý na seznamu ohrožených druhů. Protože ale tvoří důležitou součást podmořského ekosystému, vznikla řada iniciativ na jeho ochranu.

Pohyb označkovaných jedinců sleduje projekt Ocearch | zdroj: Nautilus Explorer

Jednou takovou je i neziskový projekt Ocearch, jehož zakladatel Chris Fisher se snaží monitorovat pohyb a život žraloků bílých pomocí podmořských sond, vysílaček nebo akcelerometrů, kterými jsou označkovány exempláře chycené za účelem výzkumu.

Na odkazovaných stránkách si můžete prohlédnout stav zhruba osmdesáti doposud odchycených žraloků, kteří kromě sledovacích zařízení dostanou i svá unikátní jména. I to pomáhá démonizované zvíře „zlidštit“, jakkoli nelze zapomínat, že se pořád bavíme o až šestimetrových bestiích s desítkami zubů v několika řadách.

Na stránkách projektu si můžete rozkliknout poslední místa výskytu jednotlivých exemplářů | zdroj: Ocearch

Náš přístup ke žraloku bílému by se měl tedy blížit respektu, který chováme například ke lvům. Ve své části přírody ostatně plní velice podobnou roli.