Země vznikla jednoduše tak, že se před pěti miliardami srážel a hromadil vesmírný materiál. Zpočátku rostla jako z vody, později příliv materiálu opadl.

Dnes je přísun materiálu vyvažován únikem plynů z nejvyšších vrstev atmosféry do kosmického prostoru.

Do jaké míry jsou tyto procesy v rovnováze? A který převažuje?

Meteority přilétají, plyny odlétají

Astronomové odhadují že ročně na Zemi přibývá 15 tisíc tun materiálu v důsledku dopadů meteoritů a kosmického prachu. To je jeden a půl násobek hmotnosti Eiffelovy věže.

Drtivá většina těchto dopadů je neškodná a také obtížně zaznamenatelná. Proto se tohle číslo dá brát pouze jako odhad.

Proti dopadům tomu stojí únik atmosféry do vnějšího vesmíru. Tady je už měření o něco snazší. Guillaume Gronoff, expert, který se zabývá únikem atmosféry v Langleyově výzkumném centru NASA ve státě Virginia, v rozhovoru pro časopis Live Science řekl, že ročně vyvane z atmosféry na 75 tisíc tun plynů (7,5násobek hmotnosti Eiffelovky). Naznačují to data ze satelitů, které sledující chvost atmosféry.

Z těchto čísel vychází roční úbytek 60 tisíc tun. Vypadá to jako velké množství. Při tomto tempu by ale trvalo pět miliard let, než by naše planeta o atmosféru přišla. Jenže tohle by platilo jen v případě, že by sopečná činnost atmosféru nedoplňovala.

Sopečná činnost i další oceánské procesy většinu unikajících plynů doplní. Reálná výdrž naší atmosféry tak podle Gronoffa není pět miliard let, ale 15,4 bilionu let. Dlouho před tím se však Země stane neobyvatelnou, protože Slunce se změní v rudého obra (Nedd).

Experti z NASA odhadují, že co do objemu hmotnosti Země mírně ztrácí. Atmosféra je doplňována z existující hmoty moří i pozemské půdy a ztráta atmosféry je o něco vyšší než příbytek hmotnosti z meteorů. Tato ztráta je ale tak titěrná, že si jí nelze povšimnout.

Planeta hubne

Atmosféra planety se nicméně smršťuje. Gronoff upozorňuje, tento jev souvisí s  jejím vznikem.

Když se Země zahušťováním mezihvězdného plynu a prachu před 4,5 miliardy let zformovala, nastal únik atmosféry. Atomy kyslíku, vodíku a helia získávají ze slunečních fotonů dost energie, aby odletěly do otevřeného prostoru.

Zahušťování Země nikdy zcela neskončilo, je však už nepatrné, takže se dá předpokládat, že planeta hubne co do hmotnosti i objemu.

„To vše je samozřejmě průběžný výzkum, protože je obtížné měřit hmotnost Země v reálném čase,“ řekl Gronoff, „a my zatím nemáme metody umožňující změřit hmotnost Země s takovou přesností, abychom s jistotou mohli říct, zda Země ztrácí nebo přibývá na váze.“

Teprve další detailnější pozorování a měření nám tak řekne víc o tom, jestli naše planeta skutečně ztrácí na hmotnosti a objemu, anebo byly dosavadní průběžné závěry jen sebeklamem pozemských vědců.

_______________

Pod čarou: Dá se nastolit otázka, zda v celkové bilanci nehraje roli také hmotnost spáleného fosilu – uhlí, ropy a plynu. Odpověď je záporná. Uvolněné látky se hromadí v ovzduší a v podobě pevných částic, aerosolů, anebo kyselých dešťů se vracejí zpět do oceánů a do půdy.

Počítačová kresba zachycující utváření Země v rané sluneční soustavě. Kamenné planety vznikaly gravitací z rotujícího disku materiálu, který se vytvořil kolem Slunce před 4,5 miliardy let. Přežily čtyři – Mars, Země, Venuše a Merkur. | zdroj: Profimedia