Země vězí v gigantickém magnetickém tunelu
22. 10. 2021 – 7:29 | Vesmír | Pavel Jégl | Diskuze:
Kanadská astronomka se svým týmem patrně rozlouskla záhadu, se kterou si astrovědci lámali hlavu déle než půlstoletí.
Ve vesmíru je spousta věcí a jevů, které si nedokážeme vysvětit. Astronomové například netuší, jaký smysl mají dvě záhadné struktury objevené v polovině šedesátých let minulého – Severní polární ostruha (North Polar Spur) a Vějířová oblast (Fan Region).
Leží na opačných stranách oblohy, jsou obrovské a vznikají v nich silné rádiové signály.
Tunel dlouhý 1000 světelných let
Astronomka Jennifer Westová z Torontské univerzity a tým jejích spolupracovníků však mají pro existenci struktur vysvětlení. V nové studii publikované na vědeckém webu arXiv je označují za konce gigantického tunelu tvořeného svazkem zmagnetizovaných vláken. Tunel obklopuje sluneční soustavu a některé blízké hvězdy.
„Kdybychom se podívali nahoru na oblohu a byli schopni našima očima vidět rádiové vlny, spatřili bychom tuto tunelovou strukturu téměř ve všech směrech, kam bychom hleděli,“ řekla astronomka Westová magazínu Science Alert.
Dosud nikoho nenapadlo spojit Severní polární ostruhu a Vějířovou oblast dohromady.
Až tým Jennifer Westové pomocí modelů a simulací zkoumal, jak by vypadala rádiová obloha, kdyby byly tyto dvě struktury propojeny magnetickými vlákny. Výzkumníci si při tom pohrávali s parametry, až nalezli model, který do jejich předpokladu spojených struktur zapadal.
Tým určil, že nejpravděpodobnější vzdálenost „ostruhy“ a „vějíře“ od Sluneční soustavy je kolem 350 světelných let. Celková délka vymodelovaného tunelu dosahuje přibližně 1000 světelných let.
Bláznivé, ale chytré
„Byl to nesmírně chytrý nápad. Když mi Jennifer poprvé nabídla spolupráci, myslel jsem si, že je to příliš bláznivé. Ale nakonec mě dokázala přesvědčit. Jsem nadšený z toho, co jsme dokázali a jsem zvědavý, jak na to bude vědecká komunita reagovat," vypověděl astronom Bryan Gaensler, který se na studii podílel.
Tým teď chce provést složitější modelování. Citlivější modely s vyšším rozlišením by měly odhalit skryté detaily, které by ukázaly, jak struktura zapadá do širších galaktických souvislostí.
„Naší práci předcházel předpoklad, že polarizovaná magnetická pole by měla být propojena. Neexistují přece izolovaně. Všechna se musí propojovat. Dalším krokem je lépe porozumět tomu, jak se místní magnetické pole propojuje galaktickým magnetickým polem i s menšími magnetickými poli Země a Slunce,“ řekla o směru dalšího výzkumu astronomka Jennifer Westová.