Sonda Cassini, která od roku 2004 působí u Saturnu a bude aktivní ještě do letošního podzimu, při jednom z blízkých průletů naměřila silné vyzařování tepla poblíž jižního pólu měsíce. Tato oblast nás překvapila už v roce 2005, kdy tam Cassini zachytila obrovské gejzíry tryskající během každého oběhu měsíce kolem Saturnu z brázd, kterým se přezdívá tygří pruhy.

Později se z měření gravitačního pole a pohybu měsíce ukázalo, že Enceladus pod svou ledovou slupkou ukrývá oceán kapalné vody. Zprvu se předpokládalo, že se nachází pouze pod aktivní oblastí jižního pólu, pozdější data a modely ale ukázaly, že oceán je globální. Už loni článek vědců z pražské Katedry geofyziky navíc naznačil, že ledová kůra měsíce je tenčí, než jsme se původně domnívali - v okolí jižního pólu pouhých několik kilometrů.

Nová studie přináší další zajímavé novinky: Přístroj RADAR na palubě sondy Cassini změřil vyzařování v mikrovlnné části spektra, a tak byl schopen zachytit tepelné rozdíly vycházející z mírně větší hloubky než přístroje sledující jen infračervenou složku záření, které jsou schopné rozlišit povrchové rozdíly v teplotě, a umí také rozpoznat jemnější rozdíly.

Zaznamenané teploty byly příliš vysoké na to, aby šlo o pouhé vyzařování tepla nahromaděného během období ozáření oblasti slunečním světlem. Může jít o dnes neaktivní brázdy, kde v minulosti také vznikaly gejzíry, nebo třeba o rozhraní ledových desek - podobně jako na Zemi probíhá hodně uvolňování tepla na rozhraních litosférických desek, kde pak často nalezneme vulkány.

Těmto možnostem nasvědčuje i skutečnost, že teplotní anomálie se objevila v oblasti brázdy bezmála dva kilometry široké, desítky kilometrů dlouhé a přes půl kilometru hluboké. Kapalná voda by se tam mohla nacházet pouhé dva kilometry pod povrchem měsíce - a to se stále nachází v místech, kde ledová slupka Enceladu není úplně nejtenčí. Pokud bývala kůra kdysi ještě tenčí, mohla i tato brázda tehdy být zdrojem gejzírů podobně jako dnešní "tygří pruhy".

Spolu s novými poznatky o pravděpodobné malé tloušťce ledové kůry a možným nízkým stářím samotného Enceladu je to další fascinující dílek do skládanky vývoje tohoto nepatrného, ale o to zajímavějšího měsíce.

Autorka je externí spolupracovnicí Katedry geofyziky MFF UK a organizuje přednáškový cyklus o astrobiologii, přístupný i posluchačům z řad širší veřejnosti.