Na druhou stranu, řadě organismů stačí vnímat poměrný rozdíl ve velikostech různých skupin jedinců nebo zdrojů a nemusí se pouštět do konkrétních čísel. Zvláště schopnosti bezobratlých byly v tomto ohledu považovány za jednodušší. Čáru vědcům přes rozpočet ale udělaly sépie, které podle všeho dokáží bez problémů "počítat" do pěti. Při lovu navíc riskují podle toho, jaký mají hlad, a volí optimální lovecké strategie.

Sépie patří mezi hlavonožce, kteří jsou se svým rozvinutým nervovým centrem dlouhodobě považováni za nejinteligentnější bezobratlé živočichy. Podle mnoha indicií se dokonce zdá, že může jít o jedny z nejinteligentnějších živočichů vůbec.

V mnoha ohledech dokonce konkurují lidoopům. To však platí zejména pro chobotnice. Mohly by ale podobně inteligentní být také elegantní sépie? A kam až jejich schopnosti sahají?

Tyto otázky se rozhodla prověřit dvojice čínských biologů. Navrhli sérii experimentů zaměřenou na ověření početních schopností drobných hlavonožců. Ti při nich rozlišovali, na jaké straně se nachází víc kořisti. Větší úlovek ale není vždy výhrou.

Někdy, například pokud je sépie nasycená, je výhodnější zvolit menší, ale jednodušší kořist. Obecně totiž platí, že zvířata získají nejvíce užitku ze zdrojů, jejichž vyhledání a zpracování je stojí nejméně prostředků. Z toho vyplývá i tendence k menšímu riskování v nasyceném stavu. Ta se přitom (možná překvapivě) uplatňuje i u člověka – bylo dokázáno, že hladoví lidé více riskují, a to i při operacích se svými finančními prostředky.

Drobné z vajíček vypěstované sépie výzkumníci vypustili do akvária. Když jim dali na výběr mezi jednou a pěti krevetami, hlavonožci neváhali ani chvilku. Vrhli se na větší skupinu kořisti. Podobně se ale sépie zachovaly, i pokud měly na výběr mezi dvěma a pěti, třemi a pěti a čtyřmi a pěti krevetami. Početnost přitom neodhadovaly nějakým alternativním způsobem, jako například podle hustoty kořisti nebo množství zpozorovaných pohybů.

Jejich reakce se nelišily ani v případě, kdy byly jednotlivé krevetky v oddělených komůrkách, nebo když byly znehybněné. Se zmenšujícím se rozdílem ovšem trvalo rozhodování sépiím delší dobu, a tak se zdá, že krevety nějakým způsobem opravdu počítají a nedokáží na první pohled určit jejich počet.

Není bez zajímavosti, že sépie preferovaly živou kořist. Když dostaly na výběr mezi jednou živou a dvěma mrtvými krevetami, vybraly si raději živou. Nejdůležitějším objevem je ale zřejmě změna chování sépií podle vlastní nasycenosti.

Pokud dostaly nedávno nakrmené sépie na výběr mezi jednou velkou a dvěma malými krevetami, téměř vždy se vrhli na skupinku dvou korýšů. Jejich šance na úspěšný lov byly v takovém případě vyšší. Naopak sépie, které byly pořádně vyhládlé, se vrhly spíše na jednu velkou krevetu. Pokud sépie dostaly na výběr mezi jednou velkou a jednou malou krevetou, nebo větším a menším množstvím malých nebo velkých krevet, bez ohledu na sytost se vrhly na jednoznačně výhodnější variantu.

Tyto objevy se na první pohled mohou zdát samozřejmé. Dokazují však, že se sépie jen slepě nevrhají za prvním pohybem. Očividně mají schopnost zvážit jednotlivá pro a proti a v případě nutnosti se pustit do risku. Opět se tak potvrdilo, že jsou rozumové schopnosti hlavonožců na mimořádně vysoké úrovni.