Právě na přizpůsobení lovných ryb se zaměřili američtí a britští výzkumníci. Zaměřili se na lov vlečnými sítěmi, které za sebou táhnou rybářské lodě a lapají do nich celá hejna ryb.

Vycházeli z předpokladu, že by takový způsob lovu měl zvýhodňovat ryby schopné uplavat síti, která se pohybuje. Jinými slovy, měl by zvýhodňovat fyzicky zdatné jedince.

S "rybí fyzičkou" to ovšem není tak jednoduché. Jedinci se totiž mohou lišit ve výkonu svalů za přítomnosti a nepřítomnosti kyslíku, nemluvě o tom, že ji do určité míry odráží i rychlost metabolismu.

To potvrdily i pokusy s nachytanými střevlemi potočními a vlečnými sítěmi kapesní velikosti. Nejdůležitější se nakonec ukázal krizový výkon svalů za nepřítomnosti kyslíku.

Na druhou stranu, výkon svalů za přítomnosti kyslíku a celkově vyšší rychlost metabolismu také přispívají k šancím střevlí na únik před sítí. Jak se dalo čekat, všechny tyto faktory jsou do určité míry provázané.

V tomto případě se navíc selekční tlaky člověka téměř dokonale kryjí s tlakem přirozených predátorů – výsledkem jsou výkonnější jedinci schopní ohrožení svižně uplavat.

Nejdůležitějším se ovšem stal poznatek, že šance konkrétní ryby na únik před sítí nezávisí na náhodě. V opakovaných pokusech dopadali někteří jedinci téměř vždy lépe, zatímco jiní hůře. Evoluci tak nic nebrání v tom, aby zamířila k ještě výkonnějším druhům.

Zdroj: SS Killen, JJ Nati, & CD Suski (2015): Vulnerability of individual fish to capture by trawling is influenced by capacity for anaerobic metabolism. Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences, 282.