Chůze patřila během lidské evoluce k základním aktivitám člověka. Moderní doba s auty, dovážkovými službami, internetem a home office ji však odsunula do pozadí. Lidé už nepotřebují tolik chodit, aby si obstarali potravu a zařídili živobytí.

Přesto je pro ně chůze veledůležitá – například proto, že při ní stoupá produkce oxidu dusnatého, který uvolňuje cévy. Omezuje se tím riziko vzniku srdečních chorob nebo mrtvice.

Opakovaný nesmysl se stal normou

Deset tisíc kroků denně bylo dlouho pokládáno za normu, kterou by měl člověk dodržet, aby posílil pohybový aparát a srdce, a tak snížil riziko civilizačních chorob.

Nedávné studie však tuhle mantru zpochybňují.

V nejnovější studii, která se věnovala „krokům pro zdraví“, zkoumali vědci data z dvanácti mezinárodních studií, kterých se zúčastnilo více než 110 000 jedinců. Z jejich analýzy dospěli k závěru, že pro své zdraví potřebujete denně udělat kolem 8 000 kroků.

Při délce kroku, který závisí na výšce, ale pohybuje se kolem tři čtvrtě metru, byste tedy měli denně ujít kolem šesti kilometrů.

Ve zmíněné metastudii, publikované před několika dny v prestižním časopise Journal of the American College of Cardiology, vědci prokázali, že pokud se zaměříme na riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, nejvíc přínosů se projeví už při 7 000 krocích. Upozornili však, že záleží také na tempu, jakým chodíte. Vaše chůze by měla být, jednoduše řečeno, svižná.

Počty kroků, ke kterým výzkumníci dospěli, jsou každopádně nižší než 10 000. Nasnadě je otázka: Kde se tato cifra vlastně vzala?

Rozšířila se šedesátých letech minulého století z Japonska. A neměla žádný vědecký základ.

Jistá japonská společnost, která vyrobila zařízení zvané Manpo-kei, což znamená „měřič 10 000 kroků“. Poté sama prováděla „studie“, které – jak jinak – smysluplnost jejich krokoměru potvrzovaly.

Číslo 10 000 se opakovalo tak dlouho, až se stalo zlatým standardem a málokoho napadlo pochybovat o jeho věrohodnosti, i když nové studie ukazovaly, že ke kýženému výsledku vede i menší počet kroků.

Záleží nejen na počtu kroků, ale i na rychlosti

Zmíněná metastudie přitom neodhalila žádný rozdíl mezi muži a ženami. Kromě toho také zjistila, že se sníženým rizikem úmrtí je významně spojena rychlejší chůze.

„V naší studii ukazujeme, že měřitelných přínosů je možné dosáhnout i při malém zvýšení počtu kroků za den a že u lidí s nízkou úrovní fyzické aktivity každých dalších 500 kroků zlepšuje jejich zdraví. To je dobrá zpráva, protože ne každý může ujít téměř 9 000 kroků denně, alespoň ne zpočátku, takže si můžete stanovit malé, dosažitelné cíle a postupně zvyšovat počet kroků,“ píše se ve studii.

Nasnadě je otázka: Měli bychom tedy přestat chodit, když dosáhneme přibližně devíti tisíc kroků? Je snad další chůze zbytečná?

„Rozhodně ne,“ cituje web Granadské univerzity profesora Francisa B. Ortegu, hlavního autora studie. „Víc kroků není nikdy na škodu. Naše studie ukázala, že ani 16 000 kroků denně nepředstavuje riziko, naopak, ve srovnání se 7 000 až 9 000 kroky denně existují další benefity pro vaše zdraví. Ale přínosy pro snížení rizika infarktu nebo mrtvice jsou už malé,“ dodává expert.  

Kromě toho, připomíná Ortegy, by cílová hodnota kroků měla odpovídat věku. Mladší lidé by si měli stanovit vyšší cíl než senioři.