Nová analýza dva miliony let starých ostatků samice australopitéka nám napovídá, jak se vyvíjel pohyb předků moderního člověka. Vyplývá z ní, že australopitékové šplhali po stromech jako opice. Zároveň však byli schopni chodit jako my.

Australopitékové se tak dají pokládat za průkopníky vzpřímené chůze. Zasloužili se o to, že chodíme vzpřímeně, vytyčili pohyb, kterým se odlišujeme od zbytku primátů. A to ještě před zrodem Homo erectus (člověka vzpřímeného).  

Jmenovala se Issa

Výzkumníci z týmu paleoantropologa Lee Bergera z Witwatersrandské univerzity studovali ostatky samice druhu Australopithecus sediba, která kráčela Afrikou před dvěma miliony lety. Pojmenovali ji Issa a výsledky analýzy, ve které se zaměřili na Issiny obratle, posloužily k vytvoření modelu, jak se australopitékové pohybovali. 

Kresba zobrazují nově nalezené obratle samice australopitéka. | zdroj: Profimedia.cz

Výzkumníci ve studii, publikované v časopise eLife, odhalili, že spodní část páteře australopitéka je na rozdíl od opic a jiných lidoopů prohnutá dovnitř. Toto výrazné zakřivení, nazývané lordóza, nám v současnosti pomáhá nést váhu horní části těla. Australopitékové byli v tomto anatomickém detailu průkopníky.

Stavba kostí Issiných prstů také naznačuje, že byla dobře uzpůsobena k životu v korunách stromů. Měla také vysoce flexibilní kloub chodidla, který je užitečný pro vertikální šplhání. Je tedy zjevné, že anatomicky také velmi dobře šplhala. Kde však trávila skutečně více času?

Na to vědci odpověděli také analýzou zubů, která naznačila, že Issina strava byla bohatá na ovoce a listy, podobně jako u šimpanzů savanových. To naznačuje stromový způsob života a ukazuje, že Issa trávila většinu života vysoko v korunách.

Úhel, pod kterým se stehenní kost napojuje na kolenní kloub, však naznačuje, že byla schopna stát vzpřímeně.

Co si z toho všeho vzít? Páteř nám ukazuje, že Issa „mohla šplhat a šplhala pomocí horních končetin stejně dobře jako mnoho lidoopů, ale také ukazuje, že uměla dobře chodit po nohách,“ píší vědci ve studii.

Australopitékové tedy stáli a občas šplhali rozkročeni mezi dvěma světy.

Proč slézala ze stromů?

Ostatky Issy byly objeveny v roce 2008. A právě jejich nález byl pro analýzu pohybu australopitéků zásadní. V roce 2015 pak byly nalezeny další dvě fosilie dolních páteřních obratlů, které dokonale zapadají do zbytku Issiných ostatků.

Skupina australopitéků kdesi ve východní Africe. | zdroj: Profimedia.cz

„Sdružené řady bederních obratlů jsou ve fosilním záznamu homininů mimořádně vzácné, z celého raně afrického záznamu jsou známy skutečně jen tři srovnatelné spodní páteře,“ cituje magazín ScienceAlert evolučního morfologa Scotta Williamse z Newyorské univerzity.

Co však motivovalo Issu k tomu, aby vzdor životu v korunách stále častěji chodila i vzpřímeně, nám bude muset říct až další výzkum. Dá se ale předpokládat, že za proměnou stojí úbytek lesů a nástup řidčeji porostlých savan v místě obývaném australopitéky.

Ale teprve další doplnění a analýza ostatků našich předků postupně doplní dílky skládačky toho, jak se rodil moderní člověk. Výzkumníci upozorňují, že jejich poznatky také mohou pomoci lékařům v prevenci zranění zad a udržení jejich kondice.