Alkohol popíjený denně škodí i v přiměřených dávkách

V řeči čísel je obsah práce skutečně impresivní – studie zkoumala data ze skoro 600 jiných prací s participanty obou pohlaví v různých částech světa, různém věkovém složení (od 15 let po 95 let) v rámci 23 různých zdravotních rizik. Hlavním bodem zájmu byli lidé, kteří alkohol v nějakém množství konzumují každý den. Závěry autorů práce lidi, kteří mají ke sklence blízko, rozhodně nepotěší.

Konzumace alkoholu je dle dat sedmý největší rizikový faktor úmrtí na světě. V mladších skupinách poskočil alkohol až na čtvrté místo příčin smrti po tuberkulóze, autonehodách a sebevraždách. Ve věku, kdy jsou války v globálu spíše okrajovým fenoménem a infekční choroby se podařilo dostat pod kontrolu, je tak alkohol jedním z největších strašáků vůbec. U starších konzumentů pak data naznačují výrazné propojení denní konzumace a zvýšení pravděpodobnosti smrti vlivem nádorových onemocnění.

Výsledky metastudie jsou jasné – i minimální popíjení na pravidelné denní úrovni vás připravuje o roky života. Čím více pijete, tím horší výsledek je. Práce tak doporučuje zavést nové restrikce na konzumaci alkoholu na státní úrovni – nemluví sice o absolutní prohibici, naznačuje však přinejmenším nutnost zavést např. vyšší spotřební cenu či jiné limity prodeje alkoholu.

"Po celá léta existoval dojem, že existuje něco jako optimální úroveň, kdy nebyla úplná abstinence vnímána jako nutně zdravější než mírná konzumace alkoholu," uvedl Dan Blazer, autor práce. "Myslím, že to budeme muset trochu přehodnotit."

Špatný sluha, špatný pán?

I přes vše, co je ve studii uvedeno objektivně správně, je nezbytné vnímat její závěry s jistou mírou odstupu. Nelze rozhodně polemizovat s výsledky – totiž s tím, že denní konzumace alkoholu v jakémkoliv množství má negativní následky. Alkohol je substance, jejíž nadprůměrné užívání je spojeno s řadou patologických jevů, včetně zvýšení násilného chování. Zejména Česko je pak v bagatelizaci dopadů alkoholu až nepříjemně známé.

Přiměřené množství popíjení takový problém není, najít však ono "přiměřené množství" konzumace je dlouhodobě obtížné. Britská NHS například definuje jako nadužívání alkoholu již 14 jednotek (tedy i piv) týdně. To pro mnohé může být překvapivě nízká hranice. A tak i dnes počet obětí alkoholu, včetně těch v mladé generaci, stále stoupá.

Přesto lze říct, že alkohol si světovou popularitu nezískal pro nic za nic. Může sloužit v roli společensky (dnes) přijatelné drogy i pro dočasné, ale nárazové snížení stresu. Neznáme ani výsledky z kontrolní "alternativní reality", v níž alkohol neexistuje nebo jeho roli (u lidí potřebujících jeho efekt) mohly nahradit jiné, lepší či horší substance.

Je tedy nezbytné vnímat, že ustát život bez alkoholu je rozhodně lepší volbou, která vám objektivně může prodloužit existenci . Ze stejného důvodu nelze jako normu doporučit ani roky omílanou "sklenku denně". Pokud však konzumujete ve zdravé společnosti pár piv týdně a neděláte z alkoholu nutně denní rituál, může utnutí této tradice přinést více škody než užitku. Například v podobě přerušení společenských či pracovních styků.

Namísto řešení dlouhodobých problémů pomocí "pěti piv", je při dlouhodobých mentálních problémech rozhodě vhodnější vyhledat odbornou pomoc a profesionální medikaci. Čím déle budou psychofarmaka vnímána jako negativní způsob zápolení s osobními traumaty, tím déle bude trvat dominance alkoholu jako "přirozeného antidepresiva". Navíc ve většině případů ve velkém množství ještě zhoršujícího situaci a v reálu asi stejně "přirozeného" jako Prozac.

Nelze ale očekávat, že svět přestane den ze dne "pít", pokud to dostane příkazem. Výzvy ke snaze o nějakou formu prohibice v minulosti často měly spíše opačný efekt a vedly k řadě bolestivějších situací.

Možná časem, pokud se proslaví i jiné "společenské lubrikanty" plnící podobnou funkci, může být společenská role alkoholu vyšachována na vedlejší kolej. Spíše než státní restrikce, které mají tendenci být obcházeny tím víc, čím jsou drakoničtější, však do té doby konzumaci alkoholu může snížit každý z jeho konzumentů. Stačí, když se po každé sklence sám sebe upřímně zeptá, jestli si skutečně chce, či dokonce musí, dávat nášup.