Při silné opilosti či přímo otravě je dnes možné sáhnout jenom po limitovaném množství podpůrných prostředků. Záchranáři tak v akutních případech mohou pacientům vpíchnout cukrový roztok pro zvýšení nízké hladiny cukru v krvi, stejně jako tělu dodat hořčík či jiných vyplavovaných minerálů.

Taková pomoc stav pacienta může zlepšit - léčí však symptomy, nikoliv kořeny v podobě silné intoxikace. Nejrůznější "zaručené" recepty na snížení efektu alkoholu si lidé podobně předávají po generace. Ani mastné jídlo ani zvýšený přísun vody ovšem nezmění původní kořeny problému.

Protijed na alkohol

"Skutečného" protijedu jsme se nedočkali - ačkoliv z principů chemických reakcí bylo vždy jasné, že nějaký způsob "vyrušení" efektu alkoholu uvnitř těla by měl existovat. Metabolizace alkoholu je však natolik komplexní proces, že pro aplikovaný návrh protilátky bylo potřeba počkat až do éry pokročilé materiálové fyziky schopné dopravit účinnou protilátku do těla pomocí nanotechnologií. 

Ve studii doktora Duo Xu a jeho týmu tak vznikl první protijed proti alkoholu ve formě nanokapslí.Jde o nanokapsle se směsí enzymů alkohol oxidázy, katalázy a aldehyd dehydrogenázy, které jsou z kapslí uvolněny až uvnitř těla.

Společně látky uvolněné nanokapslemi uvnitř těla alkohol zkatalyzují na acetaldehyd - ten znají všichni pijáci velmi důvěrně, jde totiž o látku, která způsobuje bolest hlavy při kocovině. Acetaldehyd je však další reakcí nanokapslí následně zkatalyzován na acetát - a s ním si tělo už poradí v Krebsově cyklu při výrobě energie pro běh buněk.

Jako proti sarinu

Že takový postup působí důvěryhodně, potvrzuje i chemik Karel Berka z Univerzity Palackého. "O podobném konceptu jsem slyšel ve výzkumu protilátek proti působení sarinu. Do krve se zkrátka vpíchnout nanočástice s enzymy, které krev vyčistí," uvedl.

Metoda byla již nejen navržena teoreticky, ale také otestována prakticky na myších. Potvrdilo se, že nanokapse jak dramaticky snižují koncentraci alkoholu v krvi, tak zároveň snižují i koncentraci acetaldehydu - čímž krom kocoviny snižují i poškození jater.

Co se stane s nanokapslemi samotnými? Na to se ptali i sami vědci - existovala totiž jistá šance, že degradace nanokapslí způsobí další otravu sama o sobě. To se však neprokázalo. Vědci do nanokapslí vložili fluorescenční látku a sledovali distribuci kapslí uvnitř těla myší. Ukázalo se, že kapsle v průběhu tří dnů doputují do ledvin, odkud jsou postupně vylučovány.

Vědci sami v práci postulují, že výsledky bude třeba ještě podrobit dalším testům - jedním dechem ovšem dodávají, že pro klinické i terapeutické užití slibuje jejich metoda potenciálně zlomové novinky.

Studie byla publikována v Advanced Materials.