Má ale aperitiv opravdu vliv na naše zažívání, nebo jde o pouhou pověru, která se změnila v příjemnou tradici? Možná vás to překvapí, ale tradici má i vědecké zkoumání lidských stravovacích návyků.

Ať už kvůli zvědavosti, touze objevit recept na štíhlou linii nebo vděčným experimentům zahrnujícím konzumaci dobrého jídla a pití, se výzkumníci problematice aperitivu věnovali už v minulosti. A zjistili, že na něm opravdu něco bude.

Účastníci, kteří si před jídlem dali skleničku, hlásili, že jim jídlo lépe voní. Také ho zkonzumovali větší množství. Strávníci ovšem mohli podvědomě věřit, že tak má alkohol účinkovat, a zařídili se podle toho. Navíc nebylo možné určit, jestli je důležitější alkohol vypít a pochutnat si na něm, nebo ho jen mít určitou koncentraci v krvi.

I z těchto důvodů se skupina amerických mediků rozhodla problém jednou pro vždy rozseknout. Účastníkům, ve všech případech ženám, přímo do žíly dodali buď malé množství alkoholu, nebo neškodného solného roztoku.

Následně sledovali, jestli alkohol změní jejich vnímání vůně rostbífu či italské masové omáčky v porovnání s „nejedlou“ vůní borovic, a zda se tyto preference nějak odrazí v aktivitě jejich mozku. V závěru vědci hodnotili, jestli přiopilé účastnice snědí více jídla, konkrétně hovězího s nudlemi nebo italských těstovin.

Výsledky potvrdily, že aperitiv přímo ovlivňuje náš mozek. Zvýšená hladina alkoholu v krvi měla za následek větší aktivitu jedné jeho části, hypothalamu, při analyzování pachů. Ne že by alkohol přímo zvyšoval atraktivitu vůní jídla, ale značně snižoval atraktivitu ostatních pachů – jídlo se tak zdálo o to lákavější.

V souladu s tím se u účastnic zvýšila i konzumace pokrmů: v průměru o 7 %. Ne u všech účastnic ale měl alkohol stejný vliv. Navíc ovlivňoval i hladinu různých s příjmem potravy spojených hormonů. Výzkumům na tomto poli tak rozhodně není konec, což jistě potěší všechny potenciální dobrovolníky...