Alkohol provází lidstvo minimálně deset tisíc let – zhruba stejně dlouho jako zemědělství. Času na vytváření lidové „moudrosti“ bylo tedy víc než dost. Problém je, že spousta rad, které si předáváme v hospodách i rodinách, vznikla dřív než moderní medicína. A přestože dnes máme k dispozici rozsáhlé studie o hangoverech, termoregulaci i vlivu kofeinu, mýty žijí dál. Přitom nejde o slovíčkaření: některé omyly mohou lidi vést k riskantnějšímu pití a podcenění reálného nebezpečí.

Mýtus č. 1: Pořadí drinků rozhoduje o kocovině

Rýmovačky typu „pivo, víno, destilát – zítra budeš akorát“ existují v mnoha jazycích. Podle nich záleží na tom, zda pijete pivo před vínem, nebo naopak, případně jestli „nehřešíte“ mícháním různých nápojů. Realita? Podle amerického Národního institutu pro zneužívání alkoholu je vliv pořadí drinků na kocovinu prostě mýtus – rozhoduje celková dávka alkoholu, ne to, v jakém pořadí jste ji vypili, jak jasně píše jejich fakt-sheet o kocovině NIAAA.

Podobně mluví i klinické studie. Tým z německé Witten/Herdecke University vzal moudro „beer before wine“ doslova a uspořádal randomizovanou studii s devadesáti dobrovolníky. Jedna skupina pila nejdřív pivo a potom víno, druhá víno a potom pivo, třetí jen pivo a čtvrtá jen víno. Následující dny vědci pečlivě hodnotili intenzitu kocoviny. Výsledek? Pořadí ani kombinace nápojů neměly statisticky významný vliv – rozhodovalo množství alkoholu a míra opilosti, jak shrnuje abstrakt studie v časopise American Journal of Clinical Nutrition i popularizační text Cambridge University „Wine before beer, or beer before wine?“.

Na podobný závěr dochází i přehled pro veřejnost v magazínu Medical News Today, který vysvětluje, že pořadí nápojů může subjektivně ovlivnit tempo pití, ale není magickou pojistkou proti nevolnosti. Podle NIAAA prostě platí: čím víc alkoholu vypijete, tím horší kocovina – bez ohledu na to, jestli jste to zapili pivem, vínem nebo panákem.

Pokud tedy chcete příští den fungovat, sledujte počet drinků, ne pořadí v menu. V praxi se osvědčuje jednoduché pravidlo: po každém alkoholickém nápoji sklenice vody a jasná „stopka“, kterou si stanovíte ještě před první rundou.

Mýtus č. 2: Panák nás v zimě zahřeje

Obraz z filmu je jasný: promrzlí horolezci, prahové dveře horské chaty a panák whisky „na zahřátí“. Pocit, který následuje, je skutečný – tváře zrudnou, tělo se začíná potit, subjektivně je vám tepleji. Jenže přesně v tu chvíli začínáte reálně chládnout.

Alkohol způsobuje rozšíření cév v kůži (vazodilataci), čímž zvýší průtok krve na povrchu těla. To dává pocit tepla, ale zároveň urychluje ztrátu tepla z jádra organismu. Britská lékařka Krishna Vakharia v popularizačním článku na webu Patient.info vysvětluje, že „zčervenalé tváře a pocení po alkoholu znamenají, že se tělo zbavuje tepla, zatímco vnitřní teplota klesá“.

Tento mechanismus potvrzují i experimentální studie. Výzkumníci z japonské Waseda University nechali dobrovolníky pít buď vodu, nebo alkohol v mírně teplé místnosti. Po alkoholu jim prudce narostl průtok krve kůží a potivost, zatímco „hluboká“ teplota těla začala asi po dvaceti minutách klesat a skončila v průměru o 0,3 °C níž než u kontrolní skupiny. Výsledky publikované v časopise Alcohol ukazují, že subjektivní pocit horka šel ruku v ruce s objektivním ochlazením jádra Yoda 2005. 

Zdravotnické instituce proto před alkoholem v mrazu jednoznačně varují. Klinika Cleveland upozorňuje, že „drink venku v zimě může dát falešný pocit tepla a zvýšit riziko podchlazení“, jak píše jejich přehled o bezpečném pití v chladu Cleveland Clinic. Podobně vojenský vzdělávací portál Own Your Limits otevřeně říká, že alkohol ve skutečnosti snižuje tělesnou teplotu a urychluje ztrátu tepla.

Panák „na zahřátí“ je tak spíš panák „na rychlejší prochladnutí“. V extrému může kombinace alkoholu a chladu skončit tragicky – člověk se cítí příjemně rozprouděný, sundá si vrstev oblečení víc, než by měl, ztratí soudnost… a teploměr mezitím padá. Ideálním „zahřívadlem“ v zimě tak zůstává teplý nealkoholický nápoj, sucho v botách a dostatek vrstev oblečení.

Mýtus č. 3: Silná káva vás vystřízliví

Třetí pověra je možná nejzrádnější: stačí prý silná káva, studená sprcha nebo energetický nápoj a člověk „vystřízliví“ natolik, aby mohl zodpovědně rozhodovat – nebo dokonce řídit. Tuhle představu přitom odborníci vyvracejí roky.

Už zmíněný fakt-sheet NIAAA píše, že „neexistuje žádný lék na kocovinu ani zkratka k vystřízlivění – pomoci může jen čas“, přičemž konkrétně jmenuje kávu a sprchu jako neúčinné mýty.

Mnohem přesněji to ale ukázal experiment týmu z Boston University School of Public Health. Ve studii publikované v časopise Addiction dostalo 127 účastníků čtyři různé druhy piva: nealkoholické, alkoholické, a obě varianty ještě s kofeinem. Poté sedli do simulátoru řízení a absolvovali testy pozornosti. Alkohol podle očekávání zhoršil řízení i reakční dobu, ale přidání kofeinu nemělo na výkon žádný pozitivní vliv. Autoři v závěru jasně uvádějí, že „přidání kofeinu k alkoholu nezlepšuje řízení ani pozornost ve srovnání s alkoholem samotným“, jak shrnuje anotace studie na PubMedu Howland 2011. 

Podobné zjištění přinášejí i další práce o míchaných drinkách typu „vodka-Red Bull“. Přehled na portálu ScienceDaily cituje autory z Brown University, podle nichž „neexistuje praktický ochranný efekt přidání kofeinu k alkoholu, pokud jde o bezpečné provádění činností vyžadujících rychlé a přesné rozhodování“ ScienceDaily. 

Proč máme přesto pocit, že káva či energetický nápoj pomáhají? Kofein sice blokuje adenosinové receptory v mozku a subjektivně zvyšuje bdělost, ale nemění koncentraci alkoholu v krvi ani nevrací zpět jemnou motoriku a úsudek. Spíš tedy vzniká nebezpečná kombinace: člověk je stejně opilý, jen se cítí méně ospalý – a právě proto je větší šance, že riskne další drink, řízení nebo jinou hazardní aktivitu.

Co z toho plyne pro běžného pijáka

Všechny tři mýty mají společného jmenovatele: nabízejí iluzi, že jsme chytřejší než chemie a fyzika. Že když budeme chytře míchat nápoje, dáme si „panáka na zahřátí“ nebo kafe „na spravení“, obejdeme nepříjemné důsledky pití. Věda ale ukazuje opak. Pořadí nápojů kocovinu neodvrátí, alkohol vás venku spíš ochladí a žádné množství kofeinu neurychlí, jak rychle si tělo s ethanolem poradí.

Na širší úrovni to zapadá do nového pohledu na alkohol jako takový. Velký přehled výzkumu z posledních let, který shrnuje například Stanfordova medicína v článku „Alcohol consumption and your health: what the science says“, upozorňuje, že údajné zdravotní benefity „mírného pití“ byly výrazně přeceněny a že i nízké dávky alkoholu zvyšují riziko některých onemocnění Stanford Medicine. 

To neznamená, že jedinou rozumnou volbou je absolutní abstinence – ale rozhodně to znamená, že bychom měli pít s otevřenýma očima, ne podle hospodských říkanek. Pokud chcete minimalizovat rizika, odborníci radí držet se nízkých dávek, dávat si volné dny bez alkoholu, nejíst naprázdno a plánovat cestu domů tak, aby za volant nikdy neseděl ten, kdo pije.

Ať už pijete pivo, víno nebo destiláty, jedno platí univerzálně: žádný trik ani lidová moudrost neobejde biologii. Někdy je nejlepší „hack“ úplně obyčejný – včas skončit.