Chrám objevil tým archeoložky Noemí Castillo Tejerové v archeologickém nalezišti Ndachjian-Tehuacan ve středním Mexiku. Jeho stáří je datováno někdy do období mezi lety 1000 až 1260 našeho letopočtu. Za jeho stavitele jsou tak považováni Popolocové, etnikum, které se v oblasti usadilo na počátku 10. století a později bylo včleněno do větší Aztécké říše.

Xipe Tótec byl bohem spojovaným jak se zemědělstvím, tak s válčením. Historikové usuzují, že kněží odpovědní za jeho kult během rituálů nosili kůži staženou z lidí obětovaných na jeho počest. Ačkoliv přímo měkké tkáně vědci neobjevili - a jako vždy v případě archeologie, objev nelze vnímat jako stoprocentně jisté odhalení - v místě nálezu byly objeveny jiné artefakty.

Krom samotného půdorysu chrámu jde zejména o dvojici kamenných lebek, které jsou zhruba sedmdesát centimetrů vysoké a každá váží kolem 200 kilogramů. Nalezeno bylo i podobné kamenné torzo, na němž z levé ruky "vyrůstá" extra končetina (na obrázku níže). Archeologové to interpretují jako možný doklad přítomnosti kultu obětování a rituálního nošení stažených kůží. Byla to právě přítomnost těchto tří skulptur, která nejvíce nasvědčuje zasvěcení chrámu kultu Xipe Tóteca.

Nalezené torzo s druhou rukou vyrůstající z původní paže | zdroj: INAH

Popolocové jsou dnes malým domorodým etnikem, jehož populace čítá jenom kolem 30 tisíc lidí. Národ sám byl však zřejmě nahlížen jako primitivnější i původními obyvateli Ameriky - "popoloca" bylo v aztéčtině hanlivé slovo označující "nesrozumitelný jazyk", přeneseně "hatmatilka" či doslovněji "ne aztéčtina".

Zapomenutý národ

Pojmenování Popoloca si odnesli i první španělští conquistadoři a po období kolonizace již etniku zůstal. Byť má původně hanlivé konotace, používá jej dodnes i mexická vláda. Od conquistadorů máme rovněž zkazky o místní tradici rituálního stahování z kůže.

I dnes je třeba vnímat důkazy jako neúplné - krom toho, že pohled conquistadorů na zdejší zvyky byl notně zkreslený, jejich výpravy se konaly až v 16. století. Je to však jediná dostupná výpověď o tehdejších rituálech, na níž lze stavět.

Odpovídají tomu ale i objevy v aktuálních vykopávkách. Archeologové objevili dvojici kruhových oltářů, které mohly být k obětování využity. Mezi oběti měli typicky patřit váleční zajatci, kteří byli popraveni s využitím šípů. Druhý oltář mohl být využit k jejich stažení z kůže.

Zprávy conquistadorů mluví o tom, že na konci obřadu byly kůže rituálně pohřbeny - tomu odpovídá i objev pohřebních jam. Přesný důvod rituálu není znám, je však spojován s možným rituálem plodnosti.

Jakkoliv lze archeologické interpretace vnímat jako nedokonalé, další detailnější ohledání pomocí nových technologií by nám snad mohlo říct více. Podzemní radary by mohly odhalit pohřebiště bez narušení jejich celistvosti a laserové mapování LIDARem by nám mohlo říct více o někdejším půdorysu sídliště.

Vzhledem k dobře zdokumentovaným kultům lidského obětování v předkolumbovské střední a Jižní Americe přitom není důvod se domnívat, že zrovna v tomto případě byly zprávy conquistadorů mylné.

Informace o objevu přinesly mexické úřady.