Archeologové našli středověkého válečníka se zbraní namísto paže

- Člověk autor: Ladislav Loukota

Středověké období není zrovna proslavené svými komplikovanými lékařskými zákroky a vynálezy. Tím méně si středověk asociujeme s pokročilými protetikami – například první modernější brýle vznikly v renesanční Itálii až na konci 13. století, trvalo přitom několik dalších staletí, než se v Novověku vynález rozšířil dále. Nyní však tezi o pramalé vyspělosti protéz a podobných vynálezu nahlodává odhalení středověkého válečníka, který díky své umělé končetině působí spíše jako postava ze steampunkové fantasy!

Muž měl místo amputované paže zřejmě protézu se zbraní

Muž měl místo amputované paže zřejmě protézu se zbraní,zdroj: Sapienza Università di Roma

Kostru středověkého muže našlo archeologové v hřbitovním nalezišti v severoitalské oblasti Lombardie, pochází přitom z období mezi 6. až 8. stoletím, tedy z období temného středověku relativně brzy po rozpadu Západořímské říše. Většinou svých charakteristik je muž vcelku průměrný – v době smrti mu bylo mezi 40 až 50 lety, byl rovněž vcelku typické tělesné konstituce. To vše ale s jednou výjimkou – muž měl uprostřed paže amputovanou svou pravou ruku.

V místě jeho posledního odpočinku byl nalezen i krátký nůž. Bližší průzkum přitom odhalil, že pahýl a namáhané ramenou nesou stopy fyzického opotřebování identického s tím, jaké lze očekávat od nasazené umělé končetiny.

Střihoruký Edward středověku

Proč přesně na amputaci došlo, je dnes nemožné zjistit. V nekropoli, kde archeologové prováděli vykopávky, byly nalezeny stovky dalších těl bez přesnějšího popisu. Temný středověk přitom psanému záznamu událostí příliš neholdoval. Z charakteru rány se však zdá, že paže byla od těla oddělena rychlým, náhlým úderem. Nemuselo se nutně jednat o výsledek souboje. Mohlo snad také jít o lékařský zákrok, možná v reakci na vážnou zlomeninu, svého času velký lékařský postrach.

Tím však objev nekončí. Všechna další těla mužského pohlaví byla totiž ve svých hrobech pohřbena spolu svými zbraněmi. Náš jednoruký hrdina však podobnou zbraň po svém boku postrádal – namísto toho byl jeho nůž na těle položen v takovém úhlu, jako by byl prodloužením jeho absentující paže (viz obrázek výše).

Připočteme-li k tomu, že mezi nožem a pahýlem byl objeven i řemen, nejpravděpodobnější výsledek je vlivem namáhání zbytku končetiny jednoznačný: pohřbený muž disponoval protézou, na níž měl připevněnou sečnou a bodnou zbraň!

Víc než jen bojovník

Bylo by možné, že dostal nůž ke své protéze až v hrobě? Jistou měrou samozřejmě ano. Možnost, že muž disponoval nasazovací končetinou s nožem delší dobu, však nahrává i několik dalších odhalení, především charakteru jeho chrupu.

"Zajímavé je, že podle antropologických analýz měl extrémně obroušené zuby na jedné straně úst, což by mohlo ukazovat na to, že je používal při utahování popruhů oné protézy," komentuje nález dotázaný historik Petr Zajíček, "Stejně tak deformace ramene naznačuje, že tenhle utahovací pohyb dělal často a dlouho."

Stejně jako kreativní (a ledajakou fikci připomínajícím) řešení useknuté končetiny však objev dokládá i způsob, jak přežívali lidé podobná zranění v temném středověku. Právě zkoumání typického případu přežití amputace v středověku a před příchodem antibiotik bylo ostatně hlavním cílem studie. 

Skutečnost, že se rána dobře zahodila dlouho před smrtí, naznačuje bohaté znalosti zdejší komunity s podobnými zákroky. Jednoruký bojovník by jen stěží přežil bez dobré péče – zdravotní i řemeslnické – svých sousedů. Snad i proto měl zřejmě důvod pozvednout na její obranu znovu zbraň.

Studie byla publikována v Journal of Anthropological Sciences

Tagy: středověk archeologie dějiny a fakta věda a poznání