Říká se, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Tohle pořekadlo se dá vztáhnout i na velkou žlutou kouli na obloze, které říkáme Slunce. Naše hvězda je schopna vyvolat bouři, která otřese technickou civilizací.

Když zasyčí telegraf…

Bez Slunce by život na Zemi nebyl možný. Neměli potraviny ze zemědělství nebo třeba kyslík z fotosyntézy.

Slunce ale může jak dávat, tak brát.

Čím víc je naše civilizace závislá na elektronice, tím více je pro nás rizikovější solární bouře. Během ní Slunce do okolního prostoru uvolní koronální hmotu. Proud silně nabitých částic při srážce s pozemskou magnetosférou vyvolá geomagnetickou bouři a může způsobit zkrat elektrické sítě i samotných elektronických přístrojů.

Víme přitom, že výrony koronální hmoty jsou poměrně časté – známá je „Carringtonova událost“, kdy Zemi v roce 1859 zasáhla mocná slunečná bouře. Tehdy zasyčelo v prvních telegrafech.

Někteří operátoři byli zasaženi elektrickým proudem, jiní mohli odesílat zprávy, i když přístroje od elektřiny odpojili. Na Havajských ostrovech tehdy poprvé mohli pozorovat polární záři – důsledek geomagnetické bouře.

Dnes by masivní geomagnetická bouře nadělala nepoměrně větší škody, na dlouhé dny či týdny by vyřadila elektrické sítě zejména v regionech blíže pólům. Zničena by mohla být i podstatná část elektroniky a nedostatek čipů by se stal ještě tíživějším.

Museli bychom zvládnout dlouhodobý výpadek internetu. Vědci odhadují, že obnova sítí by trvala několik měsíců, možná i let. Ekonomický dopad by podle studií byl znát minimálně dekádu po události.

Dá se přitom říct, že výron koronální masy je statistický jev, že časem je masivní solární bouře, která zasáhne Zemi, vlastně nevyhnutelná. Ostatně, v roce 2012 jeden takový silný výron ze Slunce Zemi těsně minul.

Jak často silné výrony můžeme očekávat, se obtížně určuje. Je to vlastně podobné jako u asteroidů. Také u nich víme, že srážka středně velkého tělesa se Zemí může mít nedozírné následky. Ale dlouholeté sledování planetek přetínajících dráhu Země odhalilo, že v průměru by rizikovější srážka měla nastat jen jednou za 100 až 300 let.

Dopady v duchu vymírání na konci křídy, které ukončilo éru dinosaurů, přicházejí během několika desítek až stovek milionů let. V horizontu délky civilizace se tedy zdá, že kvůli asteroidům nemá smysl ztrácet spánek, což ale neznamená, že bychom se na případnou kolizi neměli připravovat.

Kdy udeří bouře?

Setkání s výronem koronální hmoty se ale sleduje ještě hůř. Podobných jevů si všímáme teprve posledních 150 až 200 let. Jedna ze studií amerických a japonských expertů publikovaná na serveru aRxiv, dospěla k závěru, že Zemi zasáhla silná solární bouře i kolem roku 660 před naším letopočtem.

Naznačují to různé indicie. Již nějaký čas na solární bouři v sedmém století před naším letopočtem upozorňují nálezy v ledových sondách i letokruzích starých stromů. Tým výzkumníků však našel i svědectví v tabulkách Asyřanů.

Při hledání zmínek slov naznačujících „rudou záři na obloze“, tedy polární záři spojovanou se setkáním nabitých částic a pozemskou magnetosférou, v daném období autoři objevili trojici zápisů datovaných do období mezi lety 679 až 655 před naším letopočtem.

Na stoprocentní potvrzení skutečné solární bouře je to málo. Vzhledem k tomu, že jakékoliv pátrání v historii je však ze své povahy nedokonalé, se to však dá pokládat významný podpůrný argument.

Další solární bouře na Zemi jsou zaznamenány v letech 775 a 993 před naším letopočtem. Vypadá to tedy, že statistika odpovídá jedné bouři za 100 až 120 let. Uvážíme-li, že od Carringtonovy události nás dělí skoro 170 let…

… a jak se chránit?

Neměli bychom ale žít ani v představě, že nevyhnutelnost elektromagnetické bouře znamená kolaps technologické civilizace. Platí, že pokud by Zemi zasáhl výron koronální hmoty, nezkolabovalo by 100 procent všech rozvodných sítí a 100 procent veškeré elektroniky.

Existují způsoby, jak lze elektroniku i sítě udělat odolnějšími – třeba přes chytré sítě, které by v případě přepětí mohly obětovat část sítě pro záchranu zbytku.

Na obzoru jsou navíc i proaktivnější metody obrany proti výronu ve formě sekundárního elektromagnetického pole chránícího Zemi. Obří elektromagnet v libračním bodu mezi Zemí a Sluncem, kde jsou přitažlivé síly obou těles v rovnováze by mohl pohltit většinu rizikové energie.

Již dnes, jak ve studii upozorňují vědci vedení Hisašimi Hayakawou, by jeho stavba mohla být výhodnější než řešení škod způsobených solární bouří. Pokud se v dohledné době dočkáme levnějších letů do kosmu, na oběžnou dráhu se přestěhuje část průmyslu, bude tento štít ještě výhodnější.

Na velkou solární bouři nemusíme čekat s rukama založenýma v klíně, připomíná zmíněná studie.