Lidé dospívají dlouho, předlouho. Mezi lidoopy jsou jediný druh, u kterého se růst zubů táhne až desítky let.

V tom se nám blíží jen šimpanzi. U nich poslední zuby dorůstají už na začátku sexuální dospělosti. U lidí se však zuby moudrosti prořezávají zpravidla mezi 18 a 24 lety, někdy až kolem čtyřicítky.

Příčinu tak pomalého vývoje lidského chrupu vysvětlila studie zveřejněná v magazínu Science.

Evoluce myslí na detaily

Vědci z Arizonské univerzity ve městě Phoenixu vytvořili časovou osu vývoje zubů pomocí studia lebek člověka a jeho předků. Celkem studovali na 21 druhů primátů. Zajímalo je především to, kdy se prořezávají zuby z dásní.

„Jednou ze záhad biologického vývoje člověka je to, jak vznikla přesná synchronizace mezi vznikem stoliček a našim životním příběhem a jak je vlastně regulována," řekla magazínu Phys k výzkumu paleoantropoložka a vedoucí studie Halszka Glowacka.

Přeměnou kostí a zubů studovaných primátů na 3D modely vědci zjistili, že načasování průřezu zubů moudrosti má mnoho společného s křehkou rovnováhou biomechaniky v našich rostoucích lebkách.

U současného člověka se vyvíjejí zuby ve třech fázích – v šesti, dvanácti a osmnácti letech, ačkoli zuby moudrosti mohou poslední roky svého prořezávání a růstu protáhnout i mnohem dále.

Zmínění šimpanzi mají tato období ve třech, šesti a dvanácti letech. Paviáni však mají chrup kompletní už v sedmi, a makakové v šesti letech.

Co je podstatné: Růst vždy postupuje bok po boku se silou čelisti, prostorem úst uvnitř lebky a dalšími biomechanickými vlastnostmi, které zubům zajišťují dostatečnou sílu. A právě prostor a čas jsou hlavní důvody toho, proč si zubů moudrosti (a bolesti s nimi spojené) užíváme až v dospělosti.

Moderní člověk nemá ve svých ústech dostatek místa pro zuby. A to také pochopitelně omezuje prostor pro zuby v lebce.

Ve hře však není jen prostor pro zuby samotné. Je nutné mít rovněž dostatečný prostor pro svaly, které zubům dodávají sílu. A pro svaly musí zase představovat podporu čelisti.

Dali jsme přednost inteligenci

„Ukazuje se, že naše čelisti rostou velmi pomalu, což je pravděpodobně způsobeno naší celkově pomalou životní historií. V kombinaci s našimi krátkými obličeji a zpožděním růstu do doby, než je pro zuby dostatečně velký prostor, to má za následek velmi pozdní věk při prořezávání stoliček," řekl jeden z výzkumníků Gary Schwartz.

Vědci ve studii upozornili, že lidé mají plošší obličeje než jiní primáti. Kdybychom měli vystouplé čelisti jako další druhy opic, zuby (a s nimi svaly i čelist) by měly prostoru dostatek a zuby moudrosti by nebyly takový bolehlav.

Evoluce našeho mozku to ale zařídila jinak a pomalý růst posledních zubů je vlastně obětí na oltář naší rostoucí inteligence.

Naše zuby moudrosti tak mají výstižné pojmenování.

Pokud by moderní člověk neprošel evolucí vstříc svému velkému mozku a zároveň poměrně dlouhému životu, neměli bychom s nimi problém. Žili bychom ale jako primitivní druh na stromech.