Červí díry, hypotetické mosty spojující vzdálené oblasti prostoru a času, vypadají jako černé díry – gravitační jámy, z nichž nic neunikne. A protože jsme ve vesmíru objevili hromadu černých děr, možná jsme už na mýtické červí díry narazili. Jen jsme je nedokázali od černých děr rozlišit.

Tuto hypotézu ve své nové studii předkládají astrovědci ze Sofijské univerzity.

Jako červ v jablku

Červí díra, fyzikální objekt, který vytváří zkratku přes prostor a čas, existuje jen v teorii. Před devadesáti lety ji popsal Nathan Rosen, spolupracovník Alberta Einsteina. A narazit na ni můžete ve sci-fi – třeba ve Star Treku, Stargate nebo v Interstellaru.

Název podivného a také nestabilního útvaru je odvozen od červa, který se z jednoho bodu na povrchu jablka prokousává k jinému bodu na povrchu. Necestuje tedy dvourozměrně po povrchu jablka, ale třírozměrně. Používá svou červí díru.

Červí díra, hypotetický objekt vytvořený schopností časoprostoru utvořit „zkratku“ přes prostor a čas, poprvé popsaný roku 1935 Albertem Einsteinem a Nathanem Rosenem. | | zdroj: Profimedia

Obdobně se dají překlenout dva vzdálené body ve vesmíru. Stačí využít zakřivení časoprostoru.

Za určitých okolností by mělo být možné, aby hmota projela kosmickou trubicí a vyšla z druhého konce neporušena, obdobně jako červ při cestě jablkem. Pozorovatel, který by proletěl červí dírou, by přitom nikde nepřekračoval rychlost světla. Přesto by mohl překonat vzdálenost mezi dvěma body rychleji než světelný paprsek, který letí přímo.

Jak ale červí díru nalézt?

To je klíčová otázka. Výzkumníci ze Sofijské univerzity vytvořili zjednodušený model brány do červí díry. Brána je v něm prstencem zmagnetizované kapaliny. Popisují ji ve studii zveřejněné v odborném žurnálu Physical Review D.

Vědci ve studii také načrtli hypotézu, jak se u této brány chová hmota. Částice polapené gravitačním vírem v blízkosti červí díry vytvářejí mohutné elektromagnetické pole s určitým uspořádáním. Problém spočívá v tom, že ho neumíme rozeznat od polarizovaného záření u černé díry.

Podle vědců by se to mohlo podařit, kdyby k nám záření dorazilo pod určitým úhlem. Pomoci by také mohla gravitační čočka, vytvořená objektem se silným gravitačním polem, který by zakřivil paprsky vycházející ze zdroje. Tak by bylo možné odhalit povahu čočkovaného objektu.

Vědci ve studii píší, že další modelování může popsat charakteristiky světelných vln, které by pomohly prosít červí díry z noční oblohy bez čoček nebo dokonalých úhlů. Právě tímto směrem chtějí vést další výzkum.

Že by se tedy lidé jednou dočkali červího cestování do cizích galaxií? Kdoví. Zatím jsou takové expedice dostupné jen ve filmech.