Články autora: Miroslav Krajča

V roce 2002 publikoval New England Journal of Medicine studii, která způsobila v ortopedii zemětřesení. Chirurg J. Bruce Moseley provedl na sto osmdesáti pacientech s osteoartrózou kolena buď skutečnou operaci, nebo přesnou imitaci — se řezem, anestezií a pooperační péčí, bez jakéhokoli skutečného chirurgického výkonu. Po dvou letech sledování byl výsledek stejný. Tento nález není pouhý kuriozitou — je výzvou k přehodnocení toho, jak testujeme chirurgické výkony.

Na první pohled šlo o standardní mikroskopický snímek v odborném biologickém článku. Teprve pečliví čtenáři si všimli, že popisky k obrazcům nedávají biologický smysl a jsou plné nesrozumitelných znaků. Obrázek neexistoval v reálné laboratoři — byl vygenerován umělou inteligencí. Tento případ byl jen jedním z rostoucí vlny, která otřásá důvěrou ve vědeckou literaturu.

V únoru 1966 připojil bývalý vyšetřovatel CIA Cleve Backster elektrody polygrafu k listu pokojové dracény a zaznamenal výchylku, kterou interpretoval jako emoční reakci rostliny na vlastní myšlenky. Příběh se od té doby šíří internetem jako důkaz rozšířeného vědomí v přírodě. Co se ale doopravdy stalo, když se nezávislí vědci pokusili experiment zopakovat?

Neurochirurg Jack Kruse v rozhovoru s podcasterem Dannym Jonesem označil AirPods za nejhloupější věc, kterou si dnes lidé dobrovolně dávají na tělo, a tvrdil, že bezdrátová sluchátka posílají radiofrekvenční záření přímo do ucha, pár centimetrů od mozku. Tvrzení tohoto typu se šíří internetem rychleji než vědecké studie, na které by se měla opírat. Co z toho skutečně obstojí?

Pokročilý nemalobuněčný karcinom plic patří mezi nejobtížněji léčitelné nádory — pětileté přežití u metastazujícího onemocnění se pohybuje jen kolem několika procent. Nová studie publikovaná v časopise Advanced Materials ukázala, že přidání selenových nanočástic ke standardní chemoterapii výrazně zlepšilo léčebnou odpověď u malé skupiny pacientů. Jde o slibný, nikoli definitivní výsledek — a rozdíl mezi těmito dvěma slovy je v onkologii zásadní.

Když ve středu nastoupil čtyřicetiletý Luka Modrić za Chorvatsko proti Anglii, ztělesnil trend, který před generací byl téměř nepředstavitelný. Mistrovství světa 2026 hostí rekordní počet hráčů ve věku nad čtyřicet let. Otázka, kterou si klade čím dál víc lidí ve sportovní vědě, zní: zlepšují se sportovci s věkem, nebo se jen naučili stárnutí lépe zvládat?