Články autora: Miroslav Krajča

Pozemek v Utahu byl ještě před devíti měsíci prázdný. Dnes na něm stojí funkční jaderný reaktor, který právě dosáhl takzvané kritičnosti — klíčového technického milníku na cestě k výrobě elektřiny. Jde už o druhý pokročilý reaktor, který v rámci ambiciózního vládního programu splnil termín stanovený prezidentským nařízením do 4. července 2026.

Myšlenka, že laskavé zacházení se sebou samým má měřitelné fyzické účinky, zní na první pohled jako motivační klišé. Jenže psychoneuroimunologie — vědní obor studující propojení nervového systému, endokrinního systému a imunity — za posledních třicet let vyprodukovala rozsáhlý soubor důkazů, který ukazuje přesně toto: způsob, jakým ke svému tělu a vlastní zkušenosti přistupujeme, ovlivňuje biomarkery zánětu, rychlost hojení ran i citlivost na bolest. A to měřitelně.

Sedmnáctého června 2026 vstoupil na pódium v San Francisku David Holz, zakladatel Midjourney — firmy, kterou svět zná jako tvůrce AI generátoru obrázků — a oznámil, že jeho firma postavila první nový zobrazovací přístroj celého těla za posledních padesát let. Žádné záření, žádné magnety, šedesát sekund, výsledek srovnatelný s MRI. Pokud to opravdu funguje, je to přelomové. Zatím jsou to ale hlavně sliby.

Graham Hancock opakuje svá čísla o Velké pyramidě v Gíze stále naléhavěji: přesné zarovnání na sever, matematický vztah k rozměrům Země, mystická čísla odvozená z precese rovnodenností. Část toho je prokazatelně správná. Část je záměrně zavádějící. A celý spor odhaluje víc o tom, jak populárně-vědecká komunikace funguje, než o tom, kdo pyramidy postavil.

Zatímco většina lidí řeší spánek přes melatoninové tablety, šumivé doplňky nebo meditační aplikace, jedna z nejlépe prozkoumávaných proměnných zůstává zcela přehlížena. Teplota v ložnici — a mechanismus, přes který tělo řídí usínání — je předmětem desítek studií. Výsledky jsou konzistentní a praktické.

Největší dosud provedená studie o dopadu generativní AI na školní výsledky přinesla výsledky, které by měly znepokojit každého rodiče, pedagoga i tvůrce vzdělávací politiky. Studenti, kteří začali používat AI chatboty, si polepšili v domácích úkolech — a propadli u zkoušek. A tento nůžkový efekt se s časem prohlubuje.