Na legendární housle z dílny Antonia Giacoma Stradivariho pějí ódy hudebníci, kteří měli to štěstí na ně hrát, i publikum. Jenže mistr je už téměř tři sta let po smrti a tajemství dokonalosti svých nástrojů si vzal s sebou. Vědci však objevili způsob, jakým vyrábět housle, jejichž zvuk je od stradivárek k nerozeznání.

Po gramofonových deskách se zdá, že se renezance dočká i další v minulosti oblíbený způsob poslouchání hudby - staré dobré audiokazety neboli K7. Kazety, kterých se většina lidí už dávno zbavila, opět získávají na popularitě a jejich prodej nečekaně stoupá. 

Když se Antonio Giacomo Stradivari krátce před polovinou 17. století narodil, nikdo z jeho příbuzných, měšťanů z italského města Cremona, nemohl tušit, že jeho jméno přečká staletí. Postupně se vypracoval na nejlepšího houslového mistra své doby a, jak tvrdí řada odborníků, dost možná nejlepšího výrobce smyčcových nástrojů všech dob. 

Máte doma chlupatého (nebo v případě plemene sphynx holého) mňoukajícího mazlíčka? Kupujete mu hračky, pamlsky a obecně mu vycházíte ve všem vstříc? Bydlíte, jak se říká, „u své kočky“?

Když se řekne radioaktivita, člověku obvykle naskočí obrázky nějaké nepěkné havárie nebo obecně něčeho, čemu by se rád vyhnul. Leckdo totiž zapomíná, že radioaktivita je tu s námi neustále, jen v mírách, které z nás nedělají radioaktivní zombies ani (bohužel) superhrdiny.

Se starou hudbou se to má všelijak. Samotný termín „stará hudba“ tradičně odkazuje k dochovaným skladbám v rozmezí od středověku po baroko, ale tentokrát musíme mnohem dál do historie.