Každý zkušený lékař by mohl vyprávět o stovkách případů, ze kterých plynou užitečná ponaučení. Jednotlivé kazuistiky ale nejsou jen zajímavé. Jsou významné i z historického hlediska. Zdaleka ne každý důležitý lékařský objev začínal rozsáhlou studií. Celou řadu z nich lze vystopovat k jednomu, nezřídka kurióznímu, případu. 

"Ty testy nevypadají dobře… Kávičku si pravidelně dáváte?" Nemusí to trvat dlouho a podobnou otázku možná uslyšíte i od svého lékaře. O lékařských účincích kávy se vedou vzrušené diskuse už léta. Zatímco dříve se poukazovalo hlavně na negativní důsledky její nadměrné konzumace, v posledních letech výzkumníci upozorňují spíše na studie prokazující její pozitivní účinky na lidský organismus.

Většina lidí to dobře zná: Pocit, že na daném místě jste už v té dané situaci někdy byli a cítili jste se úplně stejně jako nyní. Přitom víte, že to není možné. Jev známý jako déjà vu už někdy zažily dvě třetiny lidí. Ale ani to zatím vědcům nepomohlo k objevu, co ho vlastně způsobuje.

Co mají společného nejnovější techniky genové manipulace, pokrok ve zkoumání kmenových buněk a hádající se američtí medikové? Zadními vrátky se k nám připlížila budoucnost. A dává o sobě hlasitě vědět. Zcela představitelnými a s nynější technikou uskutečnitelnými se stávají biomedicínské postupy, které ještě před pár lety vévodily vědeckofantastickým románům. Pokud se nevynoří nějaká zásadní překážka, během několika let bude zřejmě možné lidem transplantovat speciálně upravené zvířecí orgány či orgány vypěstované ve zvířatech z lidských buněk. Příznivci těchto transplantací lákají na dlouhý a zdravý život, zatímco odpůrci straší scénami jak vystřiženými z filmu Ostrov doktora Moreaua. Zdravotnické instituce mezitím nabádají k opatrnosti, ale pokrok si hledá vlastní cesty…

Vědní obory se někdy potkávají na opravdu neobvyklých místech. Vezměme si třeba historickou parazitologii – výzkum toho, jakými cizopasníky trpěli naši předkové. Aby na tuto zajímavou otázku mohli odborníci najít odpověď, tak si musí zahrát na detektivy. Ve stylu Indiana Jonese cestují po muzeích a archeologických nalezištích a vyhledávají dobře zachované lidské pozůstatky. Jen jim, pravda, nejde o zlaté artefakty, ale cosi mnohem titěrnějšího – mikroskopické zbytky parazitických organismů. V tom ovšem potřebují pomoc archeologů, takže jejich bádání vyžaduje dobrou znalost biologie, lékařství i historických disciplín. Zachovaných těl je však poskrovnu, a tak se výzkumníci musí poohlédnout i jinde. Jedním z nejvydatnějších zdrojů informací se překvapivě ukázaly být lidské výměšky.

Zprávy o nebezpečí nadměrného předepisování antibiotik se v posledních letech staly takřka folklórem. Bakterie se této třídě léků pomalu ale jistě přizpůsobují a doby, kdy jedna pilulka penicilinu dokázala vyhubit všechny mikroby v nemocnici, jsou už dávno minulostí. Fenomén tzv. mikrobiální odolnosti neboli rezistence čím dál víc zasahuje i do našich každodenních životů. Z mnoha příkladů můžeme zmínit obtížně léčitelné kmeny tuberkulózy nebo kapavky, které v posledních letech nejsou výjimkou. V krajním případě se však lékaři stále mohou spolehnout na "antibiotika poslední záchrany". I nad nimi se už ovšem začínají stahovat temná mračna…