Problémy s početím potomka řeší rok od roku více párů. Ať už je na vině zvýšení věku, ve kterém se ženy pokoušejí otěhotnět, nebo vnější faktory prostředí snižující plodnost mužů a žen, každá nová metoda, která by párům mohla pomoct, míří do středu pozornosti lékařů a biologů. Skutečně překvapivé závěry v tomto ohledu přinesla rozsáhlá studie bolivijských domorodců a jejich parazitů. Střevní parazité podle všeho výrazně ovlivňují plodnost žen. Nepřekvapí, že ji často snižují. Některé druhy ovšem mohou plodnost docela znatelně zvyšovat!

Myslíte si, že mor patří jen do kronik? Omyl. Ročně se jím nakazí až tři tisíce lidí. Pravda, sice většina z nich pochází z Afriky nebo Asie, ale pár desítek případů se vyskytuje každý rok ve vyspělých západních zemích. Stejně jako třeba zarděnky nebo černý kašel. Právě ten po letech opět zažívá svůj boom. Jaké další zdánlivě vymýcené nemoci stále přežívají?

Příroda umí někdy překvapit i ostřílené přírodovědce. Stejně tak i nejzkušenější lékař občas narazí na případ, který ho donutí údivem zvednout obočí. Když se ale oba faktory spojí, je zaděláno na opravdovou senzaci. O jednom z takových případů referuje článek v posledním čísle lékařského časopisu New England Journal of Medicine. Tasemnice dětská v těle muže s oslabenou imunitou podlehla rakovinnému bujení, které se následně rozšířilo i do těla hostitele a během pár měsíců ho zabilo!

Vysocí lidé to mají v životě jednodušší. Výzkumy opakovaně dokázaly, že dosahují v průměru vyššího vzdělání, jsou sebevědomější, úspěšnější, spokojenější, méně stresovaní a vydělávají víc peněz než jejich kolegové s průměrnou či podprůměrnou výškou. Nicméně, jak už to tak bývá, nic není zadarmo. Již z dřívějších studií vyplynulo, že mohou být náchylnější k některým chorobám. Rozsáhlý, v odborném tisku dosud nepublikovaný, švédský výzkum nyní ukázal, že vysocí lidé mají výrazně vyšší riziko, že se u nich za jejich života rozvine některý druh rakoviny.

Viry jsou pro biology oříškem už od chvíle svého objevu před více než sto lety. Nahnuté to s nimi bylo od začátku. Na rozdíl od bakterií je kvůli jejich malé velikosti nebylo snadné přímo zpozorovat a příznaky virových onemocnění proto mnoho lékařů i přírodovědců po dlouhá léta mělo za pouhou otravu – dokonce i samotný latinský výraz virus znamená jed. Když později vyšlo najevo, že ani nemají buňky, ale tvoří je jen jakési "zdivočelé" úseky genetické informace doplněné bílkovinným obalem, řada biologů nad nimi mávla rukou. Vždyť ani nemohou být živé, zněl ještě donedávna převládající názor – vždyť se samy bez hostitelské buňky ani nenamnoží.

Stačí se zadívat na hejna ptáků, která právě migrují do teplých krajin, aby člověku došlo, že tito opeřenci musí oplývat důmyslnými způsoby navigace. Jedním z nejdůležitějších smyslů, které při svých cestách využívají, je i vnímání magnetického pole. To, že se chovají, jako by měli v hlavě kompas, potvrdily i experimenty. Ba co víc, touto schopností se mohou chlubit i velcí savci a řada dalších živočichů. Přesto až do nedávna zůstávalo záhadou, jaké buňky jsou za vnímání magnetického pole zodpovědné a jak to dělají.