Příští rok oslavíme půlstoletí od prvního přistání lidí na Měsíci. Za celé uplynulé období se lidské bytosti nikdy nevydaly dále do kosmického prostoru, byť alespoň naše sondy ano. Jedním z problémů na cestě do kosmických dálav je i neefektivita běžného chemického pohonu. Konceptů na účinnější fyzikální pohon existuje celá řada, naposledy jím byl i kontroverzní (a nejspíše vyvrácený) EM Drive. Zatím je ale jenom málo z nich v reálu testováno. Novým, potenciálně revolučním typem pohonu se pochlubil i člověk, který změnil pohled na lidskou misi k Rudé planetě. Problém je, že prozatím opět nevíme, zdali by jeho teoretický vynález mohl fungovat.  

Mezi vědeckými publikacemi se na konci června objevila šokující práce, podle níž z analýzy koster starých Egypťanů vyplynulo překvapivé odhalení – v dávné civilizaci "na počátku času" byl výskyt rakoviny až stonásobně nižší než dnes. Jde o vodu na mlýn filipice proti moderní společnosti, anebo se celá věc při bližším náhledu jeví trochu jinak?

Zní to skoro jako příběh ze sci-fi románu - sluneční soustavou prolétne neznámé těleso, astronomové jej bedlivě pozorují a identifikují jako přirozený objekt. Původně se odborníci domnívali, že jde o kometu, poté o asteroid. Jenže pak těleso na své únikové dráze najednou záhadně zrychlilo! Možná jste si i vy podobných titulků v posledním týdnu všimli - tím spíše překvapí, že zrychlení Oumuamua je nejen pravdivé, ale také zcela přirozené. S definitivní platností nám totiž potvrdilo, že Oumuamua byla přece jenom vyhaslou kometou.

Na první pohled se to zdá takřka paradoxní. Paprskoploutvé ryby, které zahrnují tak různorodé tvory, jako jsou jeseteři, kapři a mečouni, už od konce prvohor kralují slaným i sladkým vodám. Přesto si ale pro sebe dokázaly jen málokdy "uzurpovat" role největších mořských tvorů – ať už vrcholových predátorů, nebo planktonožravých obrů typu dnešních kosticovitých velryb. Místo nich bychom se v těchto rolích mohli setkat s obřími parybami, plazy, savci, nebo dokonce hlavonožci. Brání snad něco paprskoploutvým rybám v evolučním "rozletu"? A jak do toho zapadají fosilie druhohorního paprskoploutvého obra Leedsichthys problematicus?

V předchozích dvou dílech tohoto mikroseriálu jste se mohli lépe seznámit se základy "obecného přírodopisu" černých děr, tedy co jsou zač, jak mohou být veliké, odkud se vzaly a kde se vyskytují. Tento díl přiblíží jejich vnitřní strukturu a to, co se děje s objekty, které létají v těsné blízkosti černé díry.

Tenhle kulinářský zlozvyk zná skoro každý majitel psa. Koprofágie alias pojídání výkalů sice není zdaleka jenom psí hobby, známe jej mimo jiné třeba i ze světa hmyzu, právě u nejlepších přátel člověka však tyto gurmánské preference také nejvíce zarazí. Co však psy skutečně ke koprofágii motivuje? Na to si posvítila nedávná veterinární studie a došla ke skoro až dojemnému vysvětlení.