Jak pro Ahram Online sdělila Nadia Kheiderová z egyptského ministerstva starožitností, nové informace plynoucí z analýzy ostatků ukazují, že nález rozhodně není bez zajímavosti. Uvnitř sarkofágy byla skutečně nalezena tři lidská těla – dvě patřila mužům, jedno ženě. Žena zemřela ve věku mezi 20 až 25 lety, stejně jako první muž. Druhý muž pak zemřel krátce po svých 40 letech. U mužů se pravděpodobnou příčinu smrti či zranění zjistit nepodařilo, v případě ženy dopadli archeologové lépe.

Již první informace po otevření sarkofágu hovořily o tom, že jedno z těl má uvnitř lebky otevřenou ránu, pravděpodobně po úderu šípem. Z toho se hned začala vyvozovat možnost násilné smrti osazenstva hrobky. Detailnější analýza však ukázala, že rána na ženině lebce se zahojila, a žena s ní nejspíše žila řadu dalších let.

Zdá se tak, že nešlo o doklad násilí, ale naopak chirurgického zákroku ve formě starověké trepanace.

Kvalitní chirurgický zákrok

Trepanace je obecně považována za jeden z nejstarších příkladů chirurgických zákroků před počátkem moderní medicíny. Ačkoliv dnes mají trepanace spíše špatnou pověst (spojenou s náboženskými zákroky), ve skutečnosti mohlo jít v případě fraktury lebky o jediný racionální zákrok.

Skutečnost, že měly trepanace relativně vysokou míru úspěšnosti, je pak dokladem schopnosti starověkých lékařů, kteří zákroky vykonávali i bez dnešní znalosti sterilizace. Je přitom pozoruhodné, že překvapivě kvalitní byly i operace mozku v předkolumbovské Americe, jak teprve v červnu doložila srovnávací studie Miamské univerzity.

Případ ženy z Alexandrie je tak dalším příkladem soudobého zákroku, po němž se pacient alespoň částečně zotavil. Nízký věk dožití ženy přesto naznačuje, že trepanace či zranění k nim vedoucí mohly život prodloužit jenom krátce. Momentálně je však jakékoliv spekulování nad úspěšností jejího zákroku spíše hádáním.

Neznámí pacienti?

Analýza alexandrijského sarkofágu dále zjistila, že těla nepatří ani mezi významné ptolemaiovské či římské rodiny, a dále podpořila hypotézu, že těla byla do hrobky uložena po jednom s určitým odstupem. Sarkofág jako takový skutečně pochází z počátku éry Ptolemaiovců (panující zhruba mezi 3. stoletím a rokem 30 před naším letopočtem) nedlouho po smrti Alexandra Velikého.

Vzhledem k tomu, že ani detailnější ohledání nenašlo v sarkofágu či jeho okolí jakékoliv nápisy, je pravděpodobné, že přesná identita trojice těl nebude nikdy zcela známa. Vzhledem k absenci drahých či rituálních předmětů lze ale pochybovat o tom, že trojice těl patřila mezi významné rody svého období.

Trio zlatých destiček | zdroj: Egypt Ministry of Antiquities

Přesto nebyla hrobka zcela prosta jiných předmětů - nalezeny byly tři zlaté destičky (viz obrázek výše), na nichž byly vyryty neznámé výjevy. Tým archeologů rovněž plánuje chemickou analýzu červené tekutiny nalezené uvnitř sarkofágu. Všeobecně se však předpokládá, že jde o kombinaci již zmíněných splašků snad s původním obsahem hrobky.

Archeologové tak stále operují s možností, že sarkofág mohl ukrývat členy méně významné rodiny. Nabízí se však také řada dalších možností, včetně té, že je mohlo spojovat něco jiného - například podobná nemoc nebo ošetřující lékař. I to je však samozřejmě prozatím jenom spekulace.

Těch však nález bude nejspíše plný i do budoucna. Studium těl stále není u konce, podrobeny budou ještě testům DNA, které definitivně určí například to, k jakému etniku těla patřila, zda šlo o rodinné příslušníky či byli v jiném příbuzenském svazku. Minimálně do rozlousknutí trojice zlatých destiček budou ale odpovědi z analýzy těl stále nedostatečné.