Kde se na Zemi vzala voda? Na tuto otázku hledají vědci odpověď minimálně od okamžiku, kdy byla právě voda identifikována jako ten nejzásadnější komponent pro existenci života. Nový teoretický model při hledání zdrojů vody spojuje dvě dosavadní teze do jedné, a řeší tak celou řadu problémů – navíc lze jeho závěry vztáhnout nejenom na Zemi, ale i na světy ležící podstatně dál.

Nacházejí se poblíž Země dva rozměrné "satelity", aniž bychom si jich doposud všimli? Zdá se, že ano – nejde však o pevná tělesa, nýbrž prachová mračna. Po více než půl století jejich existence astronomům unikala, nyní je však snad s konečnou platností objevil tým maďarských astronomů. Otevírá se tak nová možnost pro vědecké studium jiných světů, ale i riziko pro budoucí kosmické mise.

Ačkoliv je Mars co do svého povrchu Zemi asi nejpodobnější planetou sluneční soustavy, obě tělesa se značně liší. Mezi největší rozdíly patří absence aktivního marťanského vulkanismu - zatímco si na Zemi aktivních sopek "užíváme" i dnes, Rudá planeta je v tomto ohledu nejspíše mrtvá. Přesto je možné, že poslední zbytky vulkanismu ještě pod povrchem doutnají - mnohé proto před dvěma týdny zaujalo odhalení nápadně bílého sloupu stoupajícího z jedné z marťanských sopek! Celý objev má přesto poněkud nevzrušivé vysvětlení.

Až dvacet nových rychlých radiových záblesků během jediného roku detekovalo Australské průzkumné pole o rozloze čtverečního kilometru (Australian Square Kilometre Array Pathfinder, ASKAP). Signály mají různou intenzitu a celkový počet odhalených FRBs se tak díky nim víc než zdvojnásobil. Ačkoliv nejspíše mnozí budou ve skokovém zvýšení signálů hledat náznak inteligentního zdroje, důvod toho, proč jsme signály detekovali v tak hojném počtu, je nejspíše mnohem prozaičtější.

Jeho jméno je 2015 TG387, neoficiálně je mu také přezdíváno "Goblin". Těleso klasifikované jako sednoid o průměru 300 kilometrů je od Slunce nyní vzdáleno zhruba dvou a půlnásobek oběžné dráhy Pluta. Létá však i podstatně dále. Objev planetky dlouhé asi jako trasa z Ostravy do Prahy sama o sobě není překvapivá – obecně astronomie předpokládá, že podobných těles se může v periferii sluneční soustavy nacházet velké množství. 2015 TG387 je však pozoruhodné z jiného důvodu, a to kvůli hledání hypotetické deváté planety sluneční soustavy.

V naší sluneční soustavě se vyskytuje osm planet a 181 měsíců různé velikosti. Ačkoliv planety známe po tisíce let, měsíce (s výjimkou toho nejbližšího) poprvé pozoroval teprve před čtyřmi staletími Galileo Galilei. Co do počtů mají přirozené oběžnice planet obrovskou převahu, měli bychom tedy očekávat podobnou převahu i mimo sluneční soustavu? Vzhledem k nedokonalé detekci exoplanet, tedy planet u jiných hvězd, nám exoměsíce doposud unikaly. Pravděpodobné odhalení prvního z nich však otevírá nové horizonty astronomie.