Ačkoliv se kosmonautika v posledních dvou letech znovu nadechla k pilotovaným misím mimo Zemi, jeden futuristický příslib je jí stále cizí – umělá gravitace. Ani rozměrný design Muskovy lodi BFS ani návrhy stanice NASA obíhající Měsíc s něčím tak přízemním, jako by byla simulovaná přitažlivost, prozatím nepočítají. Umělá gravitace v sobě totiž vzdor jednoduchému principu přináší celou řadu problémů. Nový koncept z dílny NASA se přesto zaměřil na to, jak přitažlivost astronautům dopřát pomocí něčeho, co nápadně připomíná horskou dráhu.

Při pohledu ze Země může vesmír působit jako nehybný černý monolit, opak je však pravdou. Například rozsáhlé oblasti naši galaxie se vyznačují dvěma hlavními hvězdnými populacemi. První skupina hvězd je bohatá na prvky, jako je kyslík, hořčík, křemík, síra, vápník a titan. Skupině druhé se těchto prvků dostává povážlivě méně, zato jsou však tyto hvězdy bohatší na železo. Rozdělení obou skupin naznačuje, že obě vznikly v radikálně odlišném kontextu v rámci celé galaxie. Doposud se přesně nevědělo, co by mohlo být jeho příčinou. Objevují se však indicie, že odpověď by mohla tkvět v sáhodlouhém období galaktické 'smrti' a proudění mezihvězdného plynu.