O některých lidech se říká, že roní krokodýlí slzy. Rozumí se tím, že jsou pokrytci, kteří smutek jen předstírají. Rčení je postaveno na mýtu, který vznikl už před dvěma tisíci let. Podle něj krokodýli pláčou z lítosti nad tím, že usmrcují a požírají svou oběť.

Krokodýlům skutečně kanou slzy, když žerou potravu, ne však z citových, ale z biologických důvodů. Slzy potřebují k tomu, aby si udrželi vlhké, a tedy zdravé, oči.

Co je však nepopiratelné – složení krokodýlích slz je podobné lidským. Dá se říct, že krokodýli jsou nám po této stránce podobnější než jiné druhy. Potvrdila to mimo jiné studie publikována v odborném magazínu Frontiers in Veterinary Science, která analyzovala a srovnávala slzy několika živočišných druhů.

Na rčení o krokodýlích slzách je tedy kus pravdy.

Když fauna pláče...

… tak by se dal shrnout závěr zmíněné studie brazilských biologů z Federální univerzity Bahia, kteří analyzovali slzy u dříve nezkoumaných živočichů, a rozšířili mozaiku slz napříč biomem.

Dřívější studie tohoto typu zaměřovaly na savce. Brazilští vědci si posvítili také na plazy a ptáky, zkoumali složení slz sov, jestřábů, papoušků, kajmanů a želv.

Při tom se ukázalo, že slzy všech živočichů jsou si víceméně podobné základním složením – obsahují převážně vodu, maz a olej.

Brazilské výzkumníky zajímalo třeba i množství elektrolytů a také podíl proteinů v slzách. A právě v zastoupení proteinů (bílkovin) jsme si s podobní se zkoumanými kajmany brýlovými (Caiman crocodilus). A dá se předpokládat, že stejné to bude v případě dalších zástupců řádu krokodýlů, tedy s aligátory a krokodýly.

Proč nám kanou emoční slzy?

I po zmíněné studii se však nic nezměnilo na poznatku, že emočně pláčeme jenom my – lidé. Je samozřejmě možné, že emoční stav jiných druhů dostatečně neznáme, takže i u dalších živočichů může slzení souviset s rozrušením.

Prozatím ale platí, že slzy u jiných druhů plní funkci „udržovací“. Pomáhají oko čistit, zvlhčují jeho pohyblivé části, dodávají živiny vnější části rohovky, v níž nejsou cévy.

Emoční slzy umí ‚vyrobit‘ pouze člověk. | zdroj: Profimedia

Je nicméně nasnadě, že naše slzy se musely vyvinout z toho, jak slzí jiní živočichové.

To, proč se lidé naučili plakat z tak atypického důvodu a proč pláčem vypouští nahromaděné emoce, můžou zjistit další studie o slzách. Čím víc ale budeme vědět o rozdílu a příčinách slzení u jiných živočichů, tím víc se dozvíme o tom, jaký vývoj probíhal u našich předků.

___________________________________________________

Princip krokodýlích slz je detailně vysvětlen na stránkách České asociace pro chov a ochranu krokodýlů. Pavel Moucha, ředitel asociace a zoolog, tam píše:

„Pokud je krokodýl delší dobu na souši, můžeme občas pozorovat, že mu z oka vytéká slza nebo že se mu v koutku oka tvoří pěna. Slza je produkt slzné žlázy, stejné žlázy, jakou mají i savci, tedy i lidé. Žláza ústí ve vnitřním koutku oka za třetím víčkem – mžurkou. Na rozdíl od nás mají krokodýli toto třetí víčko pohyblivé, a pokud je krokodýl delší dobu na souši, sekret žlázy (slzy) je mžurkou roztírán po oku. Oko se tak zvlhčuje, čistí, a dokonce snad i slzy brání vniknutí bakteriální infekce do oka.“

Krokodýlí oko. Červená šipka ukazuje na průhlednou oční mžurku, která se přetahuje přes oko zepředu dozadu. Štěrbina, označená modrou šipkou je ušní otvor. Při ponoření pod vodu se automaticky uzavře. | zdroj: kredit-ČACHOK

A jak to je s původem rčení o krokodýlích slzách? Poprvé ho zmínil starořímský filozof Plinius starší. Není jisté, zda pochází z jeho hlavy, avšak ve svém stěžejním přírodovědném díle Naturalis historia z roku 77 píše, že krokodýli roní slzy a předstírají tak lítost nad svou obětí. Ustálené tvrzení se z této teze stalo ve středověku.

Proč ale právě u krokodýlů si lidé slz všimli, a ne u některého ze savců, kteří všichni mají slzné žlázy? Pavel Moucha to vysvětluje takto:

„Důvod je ten, že zatímco u savců je vytvořen slzný kanálek, který přebytečné slzy z oka odvede do dutiny nosní (každý to zná, když brečíme, tak taky musíme smrkat), krokodýli slzný kanálek nemají a tekutina slz, která se na povrchu oka neodpařila, odtéká volně z oka po hlavě zvířete. Nám savcům, za normálních okolností, pokud nebrečíme jak želva, po tvářích slzy netečou.“                                                                                                    (ave)