Znečištění mikroplasty většinou vzniká rozpadem plastového odpadu a je všudypřítomné na celé planetě. Mikroplasty, které mohou uvolňovat toxické látky, nacházíme v půdě, řekách i mořích, ve vodě z vodovodu i balené, v pivu, v potravinách a také – ve vzduchu. Odtud na nás doslova prší.

Vědci z Aucklandské univerzity na Novém Zélandu zjistili, že každý den se na čtverečním metru usadí na 5000 částeček mikroplastů. Svá měření popisují ve studii publikované v prosinci v žurnálu Environmental Science & Technology.

Částečky plastů létají v atmosféře

Hmotnost globálního deště mikroplastů odhadli vědci na 74 tun. K cifře dospěli z devět let trvajícího měření na dvou místech v Aucklandu – na střeše univerzitní budovy a na plotu na předměstí. Mikroplasty přenášené vzduchem byly zachyceny pomocí nálevky a nádobky.

Na každém místě vědci spočítali zbytky osmi různých typů plastů přenášených vzduchem. Nejhojněji byl zastoupen polyethylen (PE) používaný v sáčcích na potraviny, dále pak polykarbonát (PC) používaný v ochranných pomůckách a lékařských přístrojích, a nakonec polyethylen tereftalát (PET), který znáte z obalů potravin a nápojů.

Převážná většina částic zachycených během experimentu měla velikost 10 až 50 mikrometrů. Pouze tři procenta byla větší než 100 mikrometrů.

V obdobích silného větru od pobřeží se počet mikroplastů zachycených ve městě zvýšil. To naznačuje, že existuje atmosférická cirkulace mikroplastů, která částice přenáší na dlouhé vzdálenosti.

Množství, které znepokojuje

Množství naměřených mikroplastů je překvapivé. Starší studie dospěly k výrazně nižším číslům. V roce 2019 například v Hamburku naměřili „jen“ 771 částeček mikroplastů na čtvereční metr.

Jenže novozélandští experti měli přesnější přístroje a prováděli detailnější měření. V Hamburku se měřily pouze mikroplasty větší než 63 mikrometrů. Nejmenší částečky se tak do výsledku nepromítly.

Ačkoli dosud není jasné, jaký vlastně mají mikroplasty vliv na naše zdraví, jejich všudypřítomnost je znepokojivá. Plastový déšť proniká do našich plic. Jeho měření ve vzduchu proto může pomoci odhalit, zda představují problém a nakolik je problém vážný.

Vědci nicméně upozorňují, že čím menší je fragment plastu nebo jeho vlákno, tím je pravděpodobnější, že se dostane do našich buněk, když ho vdechneme.

„V budoucnu bychom měli přesně vyčíslit, kolik plastů vdechujeme,“ navrhuje v závěru výzkumu chemik Joel Rindelaub z Aucklandské univerzity.