Drtivý dopad vesmírného objektu Chicxulub (komety nebo asteroidu), který ukončil éru neptačích dinosaurů a mnoha dalších druhů, vyvrhl do vzduchu sirné plyny, saze a prach.

Vědci roky diskutují o tom, co před 66 miliony let způsobilo rychlou změnu klimatu, která se stala dinosaurům osudnou. Byly to snad částečky síry z vypařených sedimentárních hornin? Saze z následných globálních požárů? Anebo prach ze samotného podloží Yucatánu?

V nové studii, publikované v žurnálu Nature Geoscience, dospěli experti k závěru, že nejsmrtonosnější byl prach. Zatímco saze a síra přispěly ke globální tmě a ochlazení zhruba po dva roky, jemný prach z žuly rozmetané při nárazu zůstal v atmosféře planety dokonce 15 let.

V prachu se obrátili v prach

Takový závěr naznačila simulace paleoklimatických modelů, která ukázala transport prachu po celé planetě. Svět na konci epochy křídy byl obklopen silikátovým prachem během několika dní po dopadu Chicxulubu.

Simulace čerpala vstupní data ze skutečných geologických nálezů z vrstev na konci křídy v Severní Dakotě. Podkladem pro odhad globálního dopadu srážky byla zrna z růžovohnědé vrstvy staré 66 milionů let.

Chicxulub po sobě zanechal kráter o průměru 180 a hloubce 20 kilometrů. Materiál, který se v této propasti nacházel, se vlivem nárazu dostal do atmosféry. Ne vše, co šlo nahoru, ale muselo jít hned dolů.

Simulace ukázala, že zhruba během týdne se prachová zrnka o průměru 0,8 až 8 mikrometrů rozletěla po celé zeměkouli a zahalila atmosféru. Tyto částice byly menší než průměr typického lidského vlasu.

Částice o průměru menším než 10 mikrometrů jsou pokládány za „vdechnutelné“. To znamená, že mohou snadno skončit v plicích.

Náhlé zahalení atmosféry zastavilo fotosyntézu na Zemi během dvou týdnů, píše se ve studii. Trvalo zhruba 20 měsíců, než se aspoň částečně obnovila. Na dřívější hodnoty se vrátila až za dvě desítky let.

Částice síry začaly z atmosféry mizet za 8,5 roku, prachové částice tam zůstávaly 15 let.

Simulace paleoklimatických modelů ukazují transport prachu po celé planetě, což naznačuje, že svět byl obklopen silikátovým prachem během několika dní po dopadu Chicxulubu. | zdroj: kredit-Cem Berk Senel/ROB-VUB

„Zjistili jsme, že narušení fotosyntetické aktivity způsobené prachem bylo obrovské, mnohem větší, než jsme předpokládali,“ cituje magazín Live Science vedoucího studie Cema Berka Senela, planetárního vědce na belgické Královské observatoři.

Povrchové teploty poklesly až o 15 stupňů Celsia.

Příběh velkého vymírání není u konce

Jako „zajímavé“ označil výsledky studie Clay Tabor, paleoklimatolog z Connecticutské univerzity, který studii hodnotil. Upozornil však, že tato vědecká práce nebude mít poslední slovo v odpovědi na otázku, zda k masovému vymírání na konci křídy nejvíce přispěly saze, prach nebo sirné částice. Důvodem je to, že různé týmy používají různé klimatické modely vzniklé na základě různých vstupních dat.

„Existuje mnoho důležitých procesů, které mohou ovlivnit optické vlastnosti aerosolů a životnost v atmosféře. Je obtížné je však simulovat, zejména v extrémním případě dopadu Chicxulubu,“ podotkl Tabor.

Vykreslování příběhu posledních velkého vymírání tak zdaleka není u konce, píše Live Science. Výzkumníci ale nabídli další dílek velké skládanky ilustrující zánik éry dinosaurů.