Spousta objektů ve vesmíru – třeba planety, hvězdy nebo galaxie – má magnetické pole. Vesmír je vlastně protkán jejích sítěmi.

Dosud jsme však nevěděli, jak tato pole vlastně vznikají a jak se vyvíjejí. Důvodem bylo omezení našich pozorování. Astronomové zatím byli schopni mapovat pouze magnetická pole v blízkých galaxiích. U těch vzdálených tato pole našim přístrojům unikala.

Nový objev může zmíněnou mezeru v našem poznání aspoň zčásti zacelit.

Pavučina, která se táhla mladým vesmírem

Pomocí submilimetrové observatoře ALMA, stojící na náhorní plošině v chilských Andách, astronomové poprvé vypátrali magnetické pole ve vzdálené galaxii. Má podobnou strukturu jako pole pozorované v blízkých galaxiích. Je ale zhruba tisíckrát slabší než magnetické pole Země, a přitom se rozprostírá na vzdálenost více než 16 000 světelných let.

Tým přivedlo k objevu světlo vyzařované prachovými zrny ve vzdálené galaxii 9io9. Putovalo k nám dlouhých 11 miliard let. Bylo výrazně polarizované podle siločar magnetického pole, takže výzkumníci mohli strukturu tohoto pole zmapovat.

„Získali jsme jasný důkaz toho, že galaktická magnetická pole se vyskytovala už v době, kdy byl vesmír starý jen 2,5 miliardy let,“ píší vědci ve studii.

„Pozorování plně rozvinutého magnetického pole v galaxii 9io9 z tak mladého stádia historie vesmíru naznačuje, že magnetická pole pokrývající celé galaxie se mohou formovat, zatímco mladé galaxie ještě rostou,“ cituje web observatoře ALMA Jamese Geacha, profesora astrofyziky na univerzitě v britském Hertfordshiru a hlavního autora studie, která byla zveřejněna v časopise Nature.

Světlo 9io9 ze vzdálenosti 11 miliard světelných let by samo o sobě bylo slabé na to, aby se dalo pozorovat. Astronomům však pomohla gravitace bližší galaxie, která fungovala jako gravitační čočka.

Svým gravitačním polem zakřivila bližší galaxie paprsky vycházející z daleké galaxie podobně, jak to u světla dělá spojná čočka. Světlo proto bylo vidět jako jasnější.

Okno do historie galaxií

Ve studii se píše, že intenzivní tvorba hvězd v raném vesmíru mohla hrát klíčovou roli při urychlení vývoje magnetických polí. A tato pole zase mohla ovlivnit, jak se formovaly pozdější generace hvězd.

Spoluautor studie, astronom Rob Ivison říká, že objev otevírá „nové okno do vnitřního fungování galaxií, protože magnetická pole jsou spojena s materiálem, který tvoří nové hvězdy“.