V evoluci organismů na Zemi pozorujeme směřování k dokonalosti. Zvířata a jejich orgány, jsou dnes vesměs složitější než před 500 miliony let. Evoluce na naší planetě vytvořila úžasně složité rysy, od paží chobotnice posetých neurony až po ucho savců či lidské oko.

Experti citovaní magazínem Live Science však upozorňují, že během evoluce mohou živočichové některé složité rysy, které získaly, také ztrácet. Při této regresivní evoluci se mohou vyvinout do jednodušších forem.

Mutanti vytlačují nezmutované

Evoluci pohání snaha přizpůsobit se aktuálním podmínkám. Nemusí tedy být cestou od jednoduchých ke složitým organismům.

Někdy životním podmínkám odpovídá potřeba mít co nejlepší oči. Pokud se ale podmínky změní, a svět ovládne tma, i ten nejlepší zrak přestane být výhodou, na důležitosti získají jiné orgány.

Příkladem je jeskynní ryba tetra mexická. Předkové těchto ryb žili v řekách, ale tetra se přesunula do prostředí temných jeskynních vod. Zrak pro ni přestal být klíčovým smyslem. Oči ji zakrněly a zarostly kůží.

„Ztráta očí u jeskynních ryb neznamená návrat k předkům. Jejich oči se nevydaly na cestu zpátky k prvotnímu předkovi bez očí. Procesy, které dříve vytvářely oko, se ale částečně zastavily a zanechaly zbytkové oči zarostlé kůží,“ vysvětluje v Live Science biolog William R. Jeffery z Marylandské univerzity.

Zákony přežití v temném prostředí dávaly výhodu těm rybám, které vlivem náhodných mutací DNA neplýtvaly energií na zrak, ale u nichž se vyvinuly alternativní smyslové orgány reagující na vibrace. Tyto změny znamenaly, že ryby s očima častěji umíraly a méně se množily než ryby bez očí, ale s novými smysly. 

Tetra mexická (Astyanax mexicanus), známá jako slepá jeskynní ryba. | zdroj: Profimedia

Potomci „mutantů“ tak po mnoha generacích vytlačili své nezmutované příbuzné, kteří pořád měli funkční oči.

Jak snadné je být parazitem?

Jiným příkladem reverzní evoluce a zpátečnického živočicha jsou výtrusenky, parazité s jednoduchou anatomií – nemají ústa, nervovou soustavu ani střeva a mají jen malý genom.

„Nejjednodušší typ výtrusenky je jednobuněčnou formou života,“ cituje Live Science bioložku Beth Okamurovou z Přírodovědného muzea v Londýně.

Okamurová upozorňuje, že předci těchto parazitů bývali komplexnějšími tvory. Vyvinuli se z hlístic – živočišné skupiny, do níž patří medúzy.

Naučily se však žít parazitickým způsobem, který pro ně byl výhodnější. Při tom ztratily mnoho původních znaků, protože ústa, nervovou soustavu či střeva parazit nepotřebuje.

„Ztráty ve složitosti však mohou doprovázet méně zřejmé zvýšení složitosti v oblasti biochemie, kterou parazité používají k tomu, aby se dostali dovnitř hostitelů,“ podotýká Okamurová.

Evoluce nezná návrat

Ani ztráta oči nebo střev ovšem neznamená, že to je evoluční krok zpátky k původnímu stavu. Adaptace vedou k dalším změnám, takže otočení evolučních hodin je téměř nemožné.

Organismy mohou působit primitivněji, ale v jejich DNA se například stále ukrývají nezbytné stavební plány jejich dávných, složitějších „já“. A tyto „spící“ geny mohou být stále provázané s jinými, aktivními geny.

„Pokud nastane změna v genomu, bude vzájemně reagovat s dalšími geny. Když se tedy jedna změna zvrátí, musely by se změnit i ostatní geny, aby se evoluce vrátila do bodu, kde už byla,“ vysvětluje biolog Brian Golding z McMasterovy Univerzity v kanadském Ontariu.

Evoluce tak postupuje stále kupředu, i když někdy může jít pozpátku.