Bájný yetti má podle pověstí připomínat obrovského lidoopa s hustou srstí a nemalou dávkou inteligence. Místní obyvatelé mu přisuzují nejrůznější těžko identifikovatelné organické pozůstatky, pravdou ale je, že nikdo nikdy nezískal přesvědčivé důkazy yettiho reálné existence. 

Pravda, ani jeden z výzkumných projektů nepřiřknul analyzované pozůstatky žádnému známému či neznámému lidoopu. Nalezené zbytky nepochází od majestátního giganthopiteca, který byl navržen jako jeden z možných původců yettiho mýtu, ani od bližších lidských příbuzných z okolí člověka vzpřímeného.  A už vůbec se nejedná o chlupy a kosti vědě úplně neznámých tvorů.

Yetti jakožto obří hominid, "bratranec" moderního člověka, který se před ním v minulosti skryl do nejodlehlejších velehor, tak i nadále zůstane pouze součástí místního folkloru a vzrušených kryptozoologických diskuzí.

'Pozůstatky' yettiho jsou medvědy

Všechny vzorky s výjimkou jediného, který patrně pocházel od obyčejného psa, náležely různým druhům a poddruhům himálajských medvědů. Ani negativní výsledek ale vědcům vrásky na čele nepřidělal – konečně totiž dostali materiál, pomocí kterého mohli zmapovat rozšíření a evoluční historii místních medvědovitých.

První výzkum, jehož výsledky byl zveřejněny v časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences před třemi lety, přinesl i jednu menší senzaci. Ukázalo se totiž, že by původce jednoho ze zkoumaných vzorků mohl být blízce příbuzný medvědu polárnímu. Rozšířili se snad polární medvědi v minulosti až do Himálaje? Nebo s nimi někteří místní medvědi sdílejí blízké společné předky? Evoluční historie středoasijských chlupáčů se začala pořádně zamotávat.

Trochu světla do ní vnesla až nová studie založená na údajných yettiho pozůstatcích. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vzorky medvědí tkáně z různých těžko přístupných oblastí Himálají, dostal se vědcům do rukou soubor, který by jinak museli s nejistým výsledkem sbírat dlouhá léta.

Na základě jeho analýzy potvrdili, že himálajskou oblast obývají dva poddruhy medvěda hnědého. Himálajský poddruh převažuje na severu a západě regionu, tibetský potom v oblasti Tibetské plošiny. Na první pohled se od sebe liší detaily ve stavbě lebky a zbarvení srsti. Hlavně ale mají dosti odlišnou evoluční historii. Posledním druhem, ke kterému bylo možné přiřadit některé vzorky, byl asijský medvěd ušatý.

Vzorky pomohli blíž poznat medvědy v Himaláji

Himálajští zástupci medvěda ušatého se na základě analýzy genetické příbuznosti ukázali jako reprezentanti velmi brzy oddělené, asi půl milionu let staré, linie tohoto druhu sesterské všem ostatním. Vzorky z medvědů hnědých poskytly komplexnější obraz.

Podle starších analýz se zdálo, že by tibetský poddruh medvěda hnědého mohl představovat populaci relativně nedávno odštěpenou z eurasijské linie, zatímco medvěd himálajský spíše starobylou dávno odštěpenou linii rodu. Další data z okrajových populací, například medvědů obývajících okraj pouště Gobi, ale tento obraz narušila.

V nové analýze se takřka všechny himálajské vzorky zařadily do blízkého příbuzenstva medvědů z pouště Gobi a himálajského poddruhu medvěda hnědého. Společně tito medvědi před asi 650 tisíci let utvořili větev evolučního stromu sesterskou všem zbývajícím hnědým a polárním medvědům. Pár zbývajících vzorků se zařadilo do okolí tibetského poddruhu a spolu s ním mezi ostatní eurasijské hnědé medvědy. Stáří této linie je asi 350 tisíc let.

Původní hypotézu o evoluční historii himálajských medvědů hnědých tak vědci s pomocí nových dat oklikou potvrdili. Jeden muzejní vzorek se potom ukázal jako špatně určený zástupce středovýchodních hnědých medvědů, kteří se spolu s ostatními eurasijskými hnědými medvědy rozvětvili před asi 150 tisíci lety.

Žádné linie blízce příbuzné polárním medvědům biologové v nové studii neobjevili. Buď tedy musejí být tito medvědi velmi vzácní, nebo, a to je pravděpodobnější, jde o chybnou interpretaci původních dat. V každém případě platí, že Himálaj představuje jakousi přírodní laboratoř, do které v příhodných klimatických výkyvech medvědi podnikají invaze a kde jsou jejich linie následně izolovány, takže se mohou se vyvíjet po svém.

Vzhledem k tomu, jak dynamicky se podmínky v této oblasti mění, mohou podobně pulzovat i populace dalších druhů zvířat a rostlin. I bez yettiho tak himálajská příroda jistě stojí za pozornost.