Existuje Yetti? Vědci podnikli dosud nejobsáhlejší analýzu jeho údajných pozůstatků

- Příroda autor: Jan Toman

Yetti, chemo, mheti, nebo bharmando – to jsou jen některé z přezdívek, kterými himálajské národy nazývají mýtické dvounohé tvory údajně obývající nejodlehlejší místa velehor. Až docela nedávno se vědci pustili do vážného průzkumu údajných pozůstatků mýtického tvora. A výsledky, které získali, přinesly nejedno překvapení.

Analýzy údajných pozůstatků yettiho pomohly vědcům blíž poznat himalájskou medvědí populaci. Ilustrační snímek

Analýzy údajných pozůstatků yettiho pomohly vědcům blíž poznat himalájskou medvědí populaci. Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Bájný yetti má podle pověstí připomínat obrovského lidoopa s hustou srstí a nemalou dávkou inteligence. Místní obyvatelé mu přisuzují nejrůznější těžko identifikovatelné organické pozůstatky, pravdou ale je, že nikdo nikdy nezískal přesvědčivé důkazy yettiho reálné existence. 

Pravda, ani jeden z výzkumných projektů nepřiřknul analyzované pozůstatky žádnému známému či neznámému lidoopu. Nalezené zbytky nepochází od majestátního giganthopiteca, který byl navržen jako jeden z možných původců yettiho mýtu, ani od bližších lidských příbuzných z okolí člověka vzpřímeného.  A už vůbec se nejedná o chlupy a kosti vědě úplně neznámých tvorů.

Yetti jakožto obří hominid, "bratranec" moderního člověka, který se před ním v minulosti skryl do nejodlehlejších velehor, tak i nadále zůstane pouze součástí místního folkloru a vzrušených kryptozoologických diskuzí.

'Pozůstatky' yettiho jsou medvědy

Všechny vzorky s výjimkou jediného, který patrně pocházel od obyčejného psa, náležely různým druhům a poddruhům himálajských medvědů. Ani negativní výsledek ale vědcům vrásky na čele nepřidělal – konečně totiž dostali materiál, pomocí kterého mohli zmapovat rozšíření a evoluční historii místních medvědovitých.

První výzkum, jehož výsledky byl zveřejněny v časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences před třemi lety, přinesl i jednu menší senzaci. Ukázalo se totiž, že by původce jednoho ze zkoumaných vzorků mohl být blízce příbuzný medvědu polárnímu. Rozšířili se snad polární medvědi v minulosti až do Himálaje? Nebo s nimi někteří místní medvědi sdílejí blízké společné předky? Evoluční historie středoasijských chlupáčů se začala pořádně zamotávat.

Trochu světla do ní vnesla až nová studie založená na údajných yettiho pozůstatcích. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vzorky medvědí tkáně z různých těžko přístupných oblastí Himálají, dostal se vědcům do rukou soubor, který by jinak museli s nejistým výsledkem sbírat dlouhá léta.

Na základě jeho analýzy potvrdili, že himálajskou oblast obývají dva poddruhy medvěda hnědého. Himálajský poddruh převažuje na severu a západě regionu, tibetský potom v oblasti Tibetské plošiny. Na první pohled se od sebe liší detaily ve stavbě lebky a zbarvení srsti. Hlavně ale mají dosti odlišnou evoluční historii. Posledním druhem, ke kterému bylo možné přiřadit některé vzorky, byl asijský medvěd ušatý.

Vzorky pomohli blíž poznat medvědy v Himaláji

Himálajští zástupci medvěda ušatého se na základě analýzy genetické příbuznosti ukázali jako reprezentanti velmi brzy oddělené, asi půl milionu let staré, linie tohoto druhu sesterské všem ostatním. Vzorky z medvědů hnědých poskytly komplexnější obraz.

Podle starších analýz se zdálo, že by tibetský poddruh medvěda hnědého mohl představovat populaci relativně nedávno odštěpenou z eurasijské linie, zatímco medvěd himálajský spíše starobylou dávno odštěpenou linii rodu. Další data z okrajových populací, například medvědů obývajících okraj pouště Gobi, ale tento obraz narušila.

V nové analýze se takřka všechny himálajské vzorky zařadily do blízkého příbuzenstva medvědů z pouště Gobi a himálajského poddruhu medvěda hnědého. Společně tito medvědi před asi 650 tisíci let utvořili větev evolučního stromu sesterskou všem zbývajícím hnědým a polárním medvědům. Pár zbývajících vzorků se zařadilo do okolí tibetského poddruhu a spolu s ním mezi ostatní eurasijské hnědé medvědy. Stáří této linie je asi 350 tisíc let.

Původní hypotézu o evoluční historii himálajských medvědů hnědých tak vědci s pomocí nových dat oklikou potvrdili. Jeden muzejní vzorek se potom ukázal jako špatně určený zástupce středovýchodních hnědých medvědů, kteří se spolu s ostatními eurasijskými hnědými medvědy rozvětvili před asi 150 tisíci lety.

Žádné linie blízce příbuzné polárním medvědům biologové v nové studii neobjevili. Buď tedy musejí být tito medvědi velmi vzácní, nebo, a to je pravděpodobnější, jde o chybnou interpretaci původních dat. V každém případě platí, že Himálaj představuje jakousi přírodní laboratoř, do které v příhodných klimatických výkyvech medvědi podnikají invaze a kde jsou jejich linie následně izolovány, takže se mohou se vyvíjet po svém.

Vzhledem k tomu, jak dynamicky se podmínky v této oblasti mění, mohou podobně pulzovat i populace dalších druhů zvířat a rostlin. I bez yettiho tak himálajská příroda jistě stojí za pozornost.

Zdroj: T Lan, S Gill, E Bellemain, R Bischof, M Ali Nawaz, C Lindqvist (2017): Evolutionary history of enigmatic bears in the Tibetan Plateau–Himalaya region and the identity of the yeti. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 284.

Tagy: medvědi yetti zvířata a příroda věda a poznání vědecký výzkum a studie

Zdroje: vlastní