Matka příroda dokáže velké věci. Například může přičarovat svítící oblaky. Sledovat je můžeme právě v těchto dnech a týdnech, v období kolem slunovratu.

Úchvatný úkaz vzniká, když se spojí ledové krystalky s prachovými částicemi v oblasti mezosféry, ve výšce zhruba 85 kilometrů, což je čtyřikrát až šestkrát výš než běžné mraky.

Led v této výšce, kde panují teploty kolem mínus 130 stupňů Celsia, vzniká reakcí kyslíku s vodíkem pod vlivem slunečního záření, fotochemickým rozpadem metanu, anebo také z vody, která je do těchto výšek vynesena turbulencí, vysvětluje web České astronomické společnosti Astro. Prachové částice pak do mezosféry zanesou sopečné erupce, meteorický prach, anebo komíny průmyslových podniků.

Svítící oblaky, kterým se také říká noční mezosférická oblaka, anebo noctilucenty (z latinského noctis = noc a lucere = svítit) však nesvítí. Pouze rozptylují zář Slunce, které se nachází pod obzorem a zespodu je nasvítí.

Zjevují se zejména v červnu a v první polovině července za příznivých povětrnostních podmínek. Můžete je spatřit těsně nad obzorem mezi desátou večer a půlnoci a druhou a čtvrtou hodinou ráno, kdy je Slunce skryto šest až šestnáct stupňů pod obzorem.

Oblaka, jak je patrné ze snímků, připomínají řídkou oblačnost se strukturou pavučiny. Většinou mají stříbřitý nádech, ale mohou se barvit také do červena, hněda nebo do modra.

Dají se pozorovat v zeměpisné šířce mezi 50 a 70 stupni severně či jižně od rovníku – a co je pozoruhodné, jsou k vidění rok od roku častěji. Vědci to přičítají většímu znečistění ovzduší prachem a také emisemi metanu, které zvyšují koncentrace vodní páry a ve velkých výškách i koncentrace krystalků ledu.

Vypadá to paradoxně, ale emise nám tentokrát mohou dodat romantické zážitky.