Izolace ve vesmíru je splněným snem, na Zemi noční můrou
1. 4. 2020 – 18:56 | Vesmír | Jaroslav Bican | Diskuze:
Když se probudíte na orbitě, máte práci, spoustu lidí, kteří se o vás starají a k tomu výhled, který se vám nikde na Zemi nenaskytne. Zato na Zemi...
Americká astronautka Christina Kochová strávila na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) 328 dnů. Ve vesmíru tak žila nejdéle ze všech žen.
Když se v únoru konečně dotkla Země a pocítila sluneční teplo na své tváři, cítila se nádherně.
Po výstupu z návratové kapsle se před ní objevily desítky spolupracovníků. Její mozek se dal do pohybu, aby zpracoval nové tváře.
"Během necelého roku jsem se setkávala jen s dalšími jedenácti kolegy. Vidět nové lidi hned, jak jsem vyšla z kapsle, bylo šokující," řekla Kochová.
Šokující bylo pro astronautku také přivítání od čtyřnohého přítele doma v texaském městě Galvestonu. (viz video)
zdroj: YouTube
Běžného života si Kochová příliš neužila, připomíná web Atlantic. Během několika týdnů se Spojené státy staly zemí s největším počtem pozitivně testovaných na koronavirus na světě a lidé musí zůstávat doma.
Kochová se opět ocitla v izolaci, tentokrát ve svém domě. Vrátila se do zvlášť vypjatého období, na situaci však byla připraven. Astronauti tráví dlouhé měsíce v odloučení od svých blízkých. Žijí a pracují na stanici o velikosti šestipokojového domu s osobní ubikací, která je velká jako telefonní budka.
Jsou v kontaktu se stále stejnou hrstkou lidí. Není to úplně nepodobné tomu, co zažíváme dnes na Zemi.
Astronauti se proto dělí o rady, jak se s izolací vypořádat. Scott Kelly, který strávil v jedné misi 340 dní na ISS, navrhuje zachovat si nabitý program. Kanadský astronaut Chris Hadfield doporučuje naučit se nové dovednosti. Kochová si pochvaluje videochatování s přáteli během sdílené aktivity.
Když byla ve vesmíru, běhala po běžícím pásu, zatímco její přátelé klusali po chodníku více než 320 kilometrů pod ní.
Ačkoli Kochová a její kolegové mohou poskytnout užitečné rady, jak si zachovat duševní zdraví v této situaci, mezi astronauty a námi dole na Zemi je podstatný rozdíl: Oni si izolaci vybrali dobrovolně, my ne.
Ti nahoře to mají snazší
Podle expertů to máme horší než astronauti. Trávit měsíce ve vesmíru je splněným snem. Izolace na dobu neurčitou na Zemi kvůli rychle se šířící nemoci je noční můrou.
"V mnoha ohledech je to, co je po nás požadováno, o dost těžší než to, co musí zvládnout astronauti," řekl psycholog a zástupce ředitele Výzkumného centra úzkosti a deprese na Kalifornské univerzitě v Los Angeles Raphael Rose. Jeho výzkum zahrnuje techniky zvládání stresu pro astronauty.
COVID-19 přinesl mnoho stresorů od nemoci po náhlou ztrátu zaměstnání. I když lidé zůstanou zaměstnaní, ti, kteří pracují z domova, mohou mít horší pracovní podmínky než astronauti. Scott Kelly popsal v New York Times svou zkušenost z vesmíru: "Když jsem šel spát, byl jsem v práci. Když jsem se probudil, byl jsem stále v práci."
A k tomu ten báječný výhled! (viz video).
zdroj: YouTube
Astronauti mají k ruce celý tým lidí, kteří mají na starost udržet je zdravé a spokojené. Pokud se něco pokazí, ví, komu zavolat.
Lidé na Zemi jsou na tom dnes výrazně hůře.
Po dlouhém období izolace se Kochová na Zemi cítila bombardovaná všemi druhy podnětů. Trvalo určitou dobu, než se novým pohledům, zvukům, pachům i chutím přizpůsobila a vzpomněla si, jak se chová běžný člověk.
"Když jsem šla poprvé do restaurace, poslouchala jsem svůj vlastní hlas a snažila se objednat si jídlo jako normální člověk. Uvědomovala jsem si všechna slova, která jsem volila, a způsob, jakým jsem komunikovala s číšníkem, protože jsem si zvykla mluvit s lidmi přes rádio," vypověděla astronautka.
Návrat 'do stáda'
Náš návrat do společnosti bude patrně také náročný. Po měsících online schůzek to může být alespoň v prvních okamžicích smyslový šok vidět tolik lidí naživo.
Pro astronauty, kteří se vrátí na Zem, je radost vidět najednou tolik tváří. Někteří z nás to však mohou vnímat jinak.
"Pro některé lidi davy znamenají nebezpečí, zejména pro ty, kteří se bojí infekce," upozorňuje Steven Taylor psycholog z Kolumbijské univerzity v New Yorku a autor knihy The Psychology of Pandemics (Psychologie pandemie).
Astronauti většinou tento strach nesdílejí, ale nám může vydržet i po pandemii.
Co přesně s sebou rozsah nákazy přinese, stále nevíme. Na rozdíl od mise na ISS nemá konkrétní datum, kdy skončí. Nejisté vyhlídky mohou podnítit úzkost.
Když je stres příliš silný, astronautka Kochová svým přátelům radí, aby vyzkoušeli trik, který jí fungoval na ISS: "Zaměřte se na nějaký moment, který vám byl příjemný a znovu a znovu si ho vybavujte. Může to být otevřené okno ve vašem domě a cítit vanoucí vánek nebo si jít v poledne zaběhat se svým psem."