Zemi pokládáme za cosi pevného a neměnného. Vířícímu a rotujícímu jádru planety pod našima nohama věnujeme zpravidla pozornost jen tehdy, když nás k tomu přiměje zemětřesení nebo erupce sopky.

Geologové se však dynamikou zemských útrob zabývají nepřetržitě. Ti čínští teď v nové studii, publikované v časopisu Nature Geoscience, předkládají hypotézu, že pevné vnitřní jádro, které se otáčí uvnitř vnějšího roztaveného obalu téměř bez tření – se vůči povrchu planety zrychluje a zase zpomaluje. Mezitím se zastavuje a mění směr rotace.

Bojíte se, co bude následovat? Že by nastal konec světa? Možná jste si vzpomněli na dvacet let starý film „2012“, který podobnou událost s apokalyptickými důsledky předpovídá.

Vězte však, že takové obavy nejsou opodstatněné.

A přece se točí!

Jádro naší planety má podobu dvou velkých chuchvalců železa (jednoho pevnějšího, druhého tekutějšího), niklu a v menší míře dalších těžkých kovů.

Uvnitř je pevné jádro o poloměru kolem 1200 kilometrů. Kolem něj divoce víří roztavená hmota vnějšího jádra o poloměru 3400 kilometrů, a tím vytváří tím magnetické pole planety.

Ze zemětřesení i pohybu magnetického severního pólu je patrné, že zemské jádro rotuje s určitými odchylkami, které mohou mít pro nás na povrchu jisté důsledky.

zdroj: Profimedia

Geovědci Yi Yang a Xiaodong Song z Pekingské univerzity analyzovali seismické vlny vznikající při zemětřeseních, která od šedesátých let minulého století procházela vnitřním jádrem Země. Jejich cílem bylo z chování vln odvodit, jak rychle se vnitřní jádro otáčí vůči zemskému povrchu.

Analýza této dvojice naznačila, že od roku 2009 vykazovaly seismické záznamy jen malé rozdíly. V předešlém období se však proměňovaly výrazněji. A to naznačuje změny v rotaci vnitřního jádra.

„Domníváme se, že vnitřní jádro rotuje vzhledem k zemskému povrchu sem a tam jako na houpačce,“ cituje vědce agentura France24. Jeden cyklus „zhoupnutí“ podle vědců trvá sedm desetiletí, což znamená, že rotace jádra mění směr zhruba každých pětatřicet let.

Podle jejich dat se rotace vnitřního jádra vůči plášti „kolem roku 2009 téměř zastavila a poté se obrátila opačným směrem“.

Výzkumníci zmínili, že dříve jádro změnilo směr na počátku sedmdesátých let 20. století, a předpověděli, že další obrat nastane v polovině čtyřicátých let tohoto století. Tento obrat podle nich má vliv na drobné změny v délce dne – odchylky v přesné době, kterou Země potřebuje k otočení kolem své osy.

Geofyzik Hrvoje Tkalcic z Australské národní univerzity v televizi CNN upozornil, že vnitřní jádro je nyní podle studie „víc synchronizováno se zbytkem planety než před deseti lety, kdy se otáčelo o něco rychleji“.

Obrat v rotaci je okamžik, kdy se vnitřní jádro „zastaví“ podobným způsobem, jako se vůči vám „zastaví“ vůz, který předjíždíte na dálnici, a jehož řidič zrychlí.

Proč se ale rotace jádra mění?

Není na tom nic divného. V nitru naší planety se za vysokých teplot a vysokého tlaku přetahují o vládu obrovské síly – magnetické pole vytvářené proudy magmatu ve vnějším jádru a pevnější stlačené horniny na rozhraní vnějšího a vnitřního jádra.

O tom, jaké energie se tu přetlačují, vypovídá teplota v nitru Země. Dosahuje 5200 stupňů Celsia, což se blíží teplotě na povrchu Slunce. Dílčí nepravidelné změny v chování tohoto planetárního kotle tedy nejsou překvapivé.

„Seismology si můžete představit jako lékaře, kteří zkoumají vnitřní orgány těla pacientů pomocí nedokonalého nebo omezeného neinvazivního vybavení. Takže navzdory pokroku je naše představa o nitru Země stále do určité míry neúplná,“ řekl ke studii čínských vědců geofyzik Tkalcic.

Poznávat nitro naší planety je zkrátka komplikované. Studie čínských vědců každopádně přidala do mozaiky našich poznatků další kamínek.