Naše planeta je součástí vesmíru. Důsledkem jsou například dopady meteoritů a kosmického prachu na její povrch, anebo únik zemské atmosféry do vnějšího vesmíru. Země tak hmotu získává, ale i ztrácí. Vědci zjišťovali, co převažuje a zda se planeta zvětšuje, nebo zmenšuje. A dospěli při tom k závěru, že objem planety …

Hmota přilétá i odlétá

Země vznikla tak, že se před necelými pěti miliardami srážel a hromadil vesmírný materiál. Zpočátku planeta rostla jako z vody, později příliv materiálu opadl a přísun materiálu vyvažoval únik plynů z nejvyšších vrstev atmosféry do kosmického prostoru.

Astronomové odhadují že ročně na Zemi přibývá 15 tisíc tun materiálu v důsledku dopadů meteoritů a kosmického prachu. To je jeden a půl násobek hmotnosti Eiffelovy věže.

Drtivá většina těchto dopadů je neškodná a také obtížně zaznamenatelná. Proto se tohle číslo dá brát pouze jako odhad.

Proti dopadům stojí únik atmosféry do vnějšího vesmíru. Tady je už měření o něco snazší. Guillaume Gronoff, expert, který se zabývá únikem atmosféry v Langleyově výzkumném centru NASA ve státě Virginia, v rozhovoru pro časopis Live Science řekl, že ročně vyvane z atmosféry na 75 tisíc tun plynů (7,5násobek hmotnosti Eiffelovky). Naznačují to data ze satelitů, které sledující chvost atmosféry.

Z těchto čísel vychází roční úbytek 60 tisíc tun. Vypadá to jako velké množství. Při tomto tempu by ale trvalo pět miliard let, než by naše planeta o atmosféru přišla.

Jenže tohle by platilo jen v případě, že by sopečná činnost atmosféru nedoplňovala.

Sopečná činnost i další oceánské procesy většinu unikajících plynů doplní. Reálná výdrž naší atmosféry tak podle Gronoffa není pět miliard let, dosahuje 15,4 bilionu let.

Dlouho před tím, do čtyř miliard let, se ale Země stane neobyvatelnou, protože teploty vlivem skleníkového efektu stoupnou a zemský povrch se speče (Nedd).

Experti z NASA odhadují, že co do objemu hmotnosti Země mírně ztrácí. Atmosféra je doplňována z existující hmoty moří i pozemské půdy a ztráta atmosféry je o něco vyšší než příbytek hmotnosti z meteoritů. Tato ztráta je ale tak titěrná, že si jí nelze ani povšimnout.

Atmosféra uniká

Atmosféra planety se nicméně smršťuje. Gronoff upozorňuje, že tento jev souvisí s jejím vznikem.

Když se Země zahušťováním mezihvězdného plynu a prachu před 4,5 miliardy let zformovala, nastal únik atmosféry. Atomy kyslíku, vodíku a helia získávaly ze slunečních fotonů dost energie, aby odlétaly do otevřeného prostoru. A to trvá dodnes.

Zahušťování Země nikdy neskončilo, je však už nepatrné, takže se dá předpokládat, že planeta hubne co do hmotnosti i objemu.

„To vše je samozřejmě průběžný výzkum, protože je obtížné měřit hmotnost Země v reálném čase,“ řekl Gronoff, „a my zatím nemáme metody umožňující změřit hmotnost Země s dostatečnou přesností.“

Teprve další detailnější pozorování a měření nám tak řekne víc o tom, jestli naše planeta skutečně ztrácí na hmotnosti a objemu, anebo byly dosavadní průběžné závěry jen sebeklamem pozemských vědců.

_______________

Pod čarou: Dá se nastolit otázka, zda v celkové bilanci nehraje roli také hmotnost spáleného fosilu – uhlí, ropy a plynu. Odpověď je záporná. Uvolněné látky se hromadí v ovzduší a v podobě pevných částic, aerosolů, anebo kyselých dešťů se vracejí zpět do oceánů a do půdy.