Scénář počítá s následujícím (prozatím fiktivním) případem: 26. března 2019 objevují astronomové na obloze asteroid, který pojmenují jako 2019 PDC. Zpočátku se zdá, že excentrická dráha objektu přivede 2019 PDC zhruba do osmnácti násobku vzdálenosti Měsíce od Země. Dráhy takových malých těles jsou však problematické jak z hlediska určení, tak i proměnlivosti. Pravděpodobnost střetnutí se Zemí je v tomto okamžiku jen 50 tisíc ku jedné při průletu v roce 2027.

Netrvá ani měsíc zpřesňování dat a objevuje se problém - 2019 PDC se začíná jevit jako těleso prolétající Zemi blíže, než se tušilo. Pravděpodobnost zásahu Země je na konci měření už celé jedno procento - a to je hranice, při níž mezinárodní instituce souhlasily, že se budou potenciální hrozbou vážně zabývat. Objekt má v průměru mezi 100 až 300 metry, konec civilizace tedy nepřivodí. Dopad by však mohl zabít miliony lidí a způsobit ekologickou i ekonomickou katastrofu.

Scénář dále počítá s tím, že astronomové určí potenciální místo dopadu. Kvůli výše uvedeným problémům (není přesně jasný rozměr objektu ani jeho konečná dráha) není taková plocha nikterak malá. Ve scénáři NASA a FEMA odpovídá - logicky vzhledem k domovskému státu obou institucí - na území Severní Ameriky. Smyslem cvičení na konferenci bude v duchu jakési komplexní "stolní hry" určit, co vše by obě organizace měly před potenciálním dopadem zvládnout a v jaké prioritě.

Rozdělené role

Zatímco na bedrech NASA bude sledování objektu, FEMA bude muset trénovat přípravu na zvládnutí katastrofy v případě dopadu. S tím prvním má NASA již určité zkušenosti. V uplynulých dvou letech proběhlo několik "ostrých" cvičení, při nichž například observatoře po celém světě sledovaly průlet neškodné planetky jedna po druhé. Kvůli rotaci planety totiž není možné těleso sledovat jedinou vyhrazenou observatoří (resp. taková by musela být ve vesmíru). Koordinovat sledování napříč různými institucemi a státy však není nikterak snadný úkol - tím spíše, že až do loňského testu na nic podobného zatím nedošlo.

Loňské testování odhalilo, že toho jsou mezinárodní observatoře schopny - objevily se však i komplikace, které v budoucnu snad umožní vychytat právě podobné cvičení. Například observatoř umístěná v Portoriku nemohla kvůli nedávnému řádění hurikánu svůj úkol splnit. Byla totiž příliš poničená. Přetnutí vlákna sledování přitom hrozí potenciální ztrátou zaměření objektu. Naopak kontinuální sledování může napomoct včasnému odhalení přibližného místa dopadu.

To pak bude výzvou pro druhou organizaci, tedy FEMA. Vzhledem k širokému potenciálnímu místu dopadu (v tomto scénáři území USA) je logické, že celou oblast nelze evakuovat. Pokud však právě sledování observatořemi hodiny před potenciálním dopadem odhalí, že zasažen bude americký středozápad, umožní to přesunout záchranné jednotky včas do kritické lokace - a ukrýt v postižené oblasti maximum lidí do krytů. Pokud naopak bude místo dopadu v oblasti Tichého nebo Atlantského oceánu, bude třeba připravit pobřežní oblasti na přílivovou vlnu. Obojí jsou diametrálně odlišná rizika, scénář však poskytne alespoň trochu "praktických" informací o tom, jak se na různé eventuality připravit.

Nejlepší obrana je útok

Poslední potenciální reakcí je i spuštění aktivní obrany proti kosmickým tělesům. NASA v roce 2021 vypustí reálnou sondu DART, která by o rok později měla pokusně vystřelit kinetický impaktor do malého asteroidu podobného těm, které můžou dopadnout na Zemi. Cílem bude změřit, jak těleso o jasné váze a rychlosti (tedy impaktor) ovlivní těleso, jehož vnitřní složení neznáme (tedy asteroid). To by pak mohlo pomoct vyhodnocení, jaké jsou naše možnosti ničení nebo odklonění podobných těles v budoucnu.

Rizika kosmických těles nelze podceňovat, ale ani přeceňovat. Je extrémně nepravděpodobné, že bychom se v dohledné době mohli dočkat scénáře jako z filmů Armageddon nebo Drtivý dopad - tedy hrozby dopadu mnohakilometrového tělesa, které by mohlo znamenat existenční hrozbu civilizace nebo životu. I menší objekty, které by mohly ohrozit miliony životů, v průměru dopadají "pouze" jednou za 100 až 300 let. Není přitom bez zajímavosti, že z několika tisícileté historie civilizace nevíme o případu, kdy by podobné těleso reálné dopadlo lidem na hlavu.

Existuje tedy relativně malá šance, že protiasteroidovou obranu budeme v tomto století potřebovat - a pokud se civilizace nezničí jinými metodami, ve stoletích budoucích už bychom měli mít možnost s podobnými hrozbami zatočit poměrně snadno. Budoucnost však rozhodně není daná, je tedy pozitivní, že je stále častěji slyšet, že se národní i mezinárodní organizace zabývají i méně pravděpodobnými nebezpečími.

Hořkosladký výsledek

Doplnění 6. května: Výsledek scénáře byl nakonec poněkud rozpačitý. Pokus simulující hlavně organizační stránku (šlo vlastně o takovou komplexní stolní hru pro řadu účastníků) probíhal po dobu pěti dnů, ale sledoval fiktivní události 8 let. NASA proto v roce 2021 úspěšně robotickou misi, aby se dozvěděla více o velikosti, dráze a složení asteroidu. Následně byly v roce 2024 vyslány další tři sondy, aby do objektu narazily a změnily jeho kolizi. Hlavní jádro bylo úspěšně odchýleno, aby však byl scénář zajímající, bylo rovněž sděleno, že úlomek o velikosti 50 až 80 metrů metrů se z něj odlomil a pokračoval dále na dráze k Zemi.

Na další mise již nakonec nezbyl čas. Vedoucí organizací se prý zvažovali v posledním okamžiku nasadit proti úlomku jaderné zbraně, ale kvůli politickým neshodám idea neprošla. Jako konečné datum dopadu byl odhalen (poměrně stylově) New York - město bylo proto evakuováno a asteroid dopadl nerušeně na 29. dubna 2027. Oblast byla zničena silou 20 megatun TNT.

Ve skutečnosti lze pochybovat o tom, zdali by astronomové byli schopni odhalit místo dopadu tak přesně, a zdali by tedy bylo rovněž možné vyklidit specifickou část planety. Podobně detailní předpověď drah je u takto malých objektů, na něž může mít nepředpokládaný vliv např. i gravitace Měsíce, je stále spíše hypotetickým ideálem. Na každý pád scénář ukázal potřebu mezioborové spolupráce i vývoje nových, přesnější metod pozorování. Co vše z toho však bude skutečně aplikováno, ukáže až budoucnost.