Žádná dvě etnika nejsou v tomto ohledu úplně stejná a dokonce i zdánlivě jednoduché společnosti se mezi sebou mohou výrazně lišit. Tato různorodost je fascinující už sama o sobě, antropologové a etnologové ale navíc na jejím základě mohou ověřovat různé teorie o vývoji společenského uspořádání a kořenech naší vlastní civilizace.

Nejnověji se pokusili ověřit, jakou roli hrají při vzniku společenských úrovní a jejich udržování lidské oběti.

Lidská oběť, která bývá vymezena jako záměrné zabití určité osoby za účelem potěšení nebo usmíření nějaké nadpřirozené entity, byla či dodnes je součástí rituálů mnoha různých společností ze všech koutů světa. Moderní příslušník západní civilizace podobné události zná nanejvýš tak z románů, filmů nebo televize.

Lidské oběti však nebyly výjimkou ani u Slovanů, Germánů a Keltů, o dřívějších obyvatelích našeho území nemluvě. Ani ti se ale v tomto ohledu zřejmě nemohli rovnat komplexním jihoamerickým civilizacím, ve kterých byly podobné události takřka na denním pořádku.

Badatelům už dlouho vrtá hlavou, jakou roli lidské oběti ve společnostech vlastně hrají. Někteří vědci je považovali za akt uvolňující společenské napětí, další za ospravedlnění politických sporů a objevila se dokonce hypotéza spojující lidské oběti a kanibalismus s nedostatkem živin.

Zřejmě nejvlivnější koncept, teorie sociální kontroly, ale předpokládá, že lidské oběti stojí u zrodu společenských vrstev a posléze udržují toto uspořádání při životě. Vládci sociálně rozvrstvených společností potřebují čas od času ospravedlnit své postavení a těžko si představit radikálnější akt tohoto typu než odejmutí lidského života na příkaz nadpřirozené entity.

Vládci samozřejmě většinou neprovádějí oběti s vědomím toho, že pomocí nich udrží pořádek. Málokdo se ale pokusí postavit proti náčelníkovi, který tak okázale dává najevo svou světskou i náboženskou moc. Společnosti, které se k obětem uchylují, tak mohly spíše udržet své komplexní uspořádání a v delším časovém horizontu dát povstat královstvím, monarchiím a moderním politickým státům.

Je s podivem, že tuto teorii donedávna nikdo pořádně neověřil. To si uvědomil i tým novozélandských, německých a australských vědců, který se následně rozhodl otestovat východiska teorie na vzorku 93 austronéských kultur – příbuzných a co kulturních zvyků prozkoumaných společností obývajících oblast od Madagaskaru po Tichý oceán.

Austronésané obývají nejrůznější prostředí  od maličkých ostrovů po pevninu a podobně se liší i jejich zvyky a společenská uspořádání. Některé jejich kultury jsou naprosto rovnostářské, jiné obsahují několik přísně oddělených společenských vrstev.

Lidské oběti provádí necelá polovina z nich, většinou kvůli porušení nějakého tabu, pohřbu náčelníků nebo posvěcení nového domu či lodi.

Obětováni jsou většinou lidé s nejnižším společenským postavením, přičemž společnosti používají široký repertoár technik od upálení, utopení, udušení, ukamenování, dekapitace a rozsekání až po pohřbení či rozdrcení zaživa.

Vědci rozdělili studované společnosti na rovnostářské, ve kterých se nedědí bohatství a společenské postavení, středně rozvrstvené, ve kterých se tyto atributy dědí, ale příslušníci mohou mezi jednotlivými společenskými vrstvami přecházet, a přísně rozvrstvené, ve kterých je tento přechod těžký až nemožný.

Zastoupení společností provádějících lidské oběti už na první pohled stoupalo od rovnostářských po přísně rozvrstvené. Závislost mezi oběma jevy potvrdila i statistická analýza. Ta dále prokázala, že rozvrstvené společnosti provádějící lidské oběti jsou daleko méně náchylné ke ztrátě společenského uspořádání, ale oběti samotné ke vzniku společenských tříd nevedou – jen je druhotně stabilizují.

Opačný obrázek se ukázal, když vědci porovnali přísně rozvrstvené společnosti se všemi ostatními. Lidské oběti zřejmě zvyšují šanci na jejich ustanovení ze společenských uspořádání charakteristických volnějším rozvrstvením, ale samotné přísné rozvrstvení nestabilizují.

Lidské oběti ale v každém případě úzce souvisí se společenským rozvrstvením a náboženství tak mohlo sehrát mimo jiné i dosti temnou, i když velmi důležitou, roli ve vzniku moderních komplexních společností.