Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát 20. listopadu 1998, kdy raketa Proton-K vynesla na nízkou oběžnou dráhu první modul Zarya. Dva týdny nato ji následovala Unity vynesená raketoplánem Endeavour a mezinárodní spolupráce mohla začít.

Ještě rok a půl však byla stanice bez posádky. Až po připojení ruského obytného modulu Zvezda, v celkovém pořadí třetího, v roce 2000 mohli stanici začít obývat dva astronauti z plánované plné posádky šesti lidí – ta se na stanici poprvé dostala v květnu 2006.

Americký astronaut Bill Shepherd a ruský kosmonaut Sergej Krikaljov se v listopadu 2000 stali prvními lidmi na palubě ISS. Od té doby se na stanici vystřídalo již 220 lidí, někteří ji navštívili vícekrát.

Postupně se kromě americké NASA a ruské kosmické agentury Roskosmos plánovaně zapojily i evropská ESA, japonská JAXA a kanadská CSA, která se nejvíc proslavila pohyblivým ramenem Canadarm2.

Ač plně obsazená, stanice ještě není kompletní – poslední moduly by měly být připojovány až do roku 2019. Plány stanice se od prvních návrhů mnohokrát změnily, některé navržené moduly nakonec nemusely být ani vyrobeny, jiné zase naopak vůbec nefigurovaly v původních plánech.

Jako další by měl být připojen ruský laboratorní modul Nauka v únoru 2017. Stavbu stanice v průběhu let zdržela zejména havárie raketoplánu Columbia v roce 2003 a pozdější ukončení provozu raketoplánů.

Jak se žije na ISS?

Dlouhodobý pobyt lidí ve vesmíru není nic jednoduchého: je potřeba pro ně zajistit dostatek zásob, systémy podpory života, vhodný životní prostor, pohyb důležitý pro omezení svalové atrofie ve stavu mikrogravitace, možnosti evakuace v případě problémů…

Astronauti na ISS spí ve vacích uvnitř kójí, které by nejspíše většině z nás připadaly nesnesitelně klaustrofobní. Jedí třikrát denně a navzdory populární představě "amarounů" mají výběr z poměrně pestré nabídky pokrmů. Ideální je chuťově výrazné až pikantní jídlo, jelikož v mikrogravitaci se hůře šíří molekuly zodpovědné za vůně, filtrace vzduchu navíc pachy spolehlivě odstraní a smysly jsou ochuzenější.

Nikdy však nejde o nic, co by se drobilo nebo mohlo jinak stanici znečistit a potenciálně ohrozit – i když incidentů s unikajícím jídlem se už pár stalo. Od letošního roku má posádka na palubě dokonce i speciálně upravený kávovar.

Jednou z nejčastějších dotazů je, jak se v beztíži chodí na toaletu. Odpovědí je odsávání, ať už se jde o malou či velkou potřebu. Většině z nás se asi vesmírný záchod nezdá jako právě příjemná představa, ale prý si velmi rychle zvyknete. Podle výpovědí astronautů je to příjemnější systém než plastikové sáčky používané v případě poruchy toalety.

I jiné hygienické potřeby fungují jinak než na Zemi. Na rozdíl od jediné dřívější modulární vesmírné stanice, sovětského/ruského Miru, ISS nemá sprchu – to je ve vesmíru mnohem náročnější podnik než tady na Zemi. Posádka proto pro očistu používá vlhčené ubrousky. Stejně tak při čištění zubů nemohou vyplivovat pastu a vodu.

Zubní pasta, kterou používají, se dá spolknout. Mytí vlasů je obtížnější – vlhké ubrousky a speciální šampon neodvedou práci úplně skvěle, a tak většina mužů i žen ve vesmíru nosí více či méně krátké vlasy.

Nejméně dvě hodiny denně by astronauti měli strávit cvičením, které zpomaluje úbytek svalové hmoty ve stavu beztíže. Kdyby náhodou nastaly potíže vynucující opuštění stanice, posádka ji může opustit ve dvou modulech Sojuz.

Na Mezinárodní vesmírné stanici teď pobývá šest astronautů a provádí se tam celá řada výzkumů od vlivu pobytu ve vesmíru na lidské zdraví přes testování extremofilních organismů, studium Země či materiálovou vědu po experimenty s chovem zvířat a pěstováním rostlin ve stavu mikrogravitace.

Přibližování kosmonautiky veřejnosti

Kromě vědy se posádka často věnuje i její popularizaci pro veřejnost. Kanaďan Chris Hadfield byl během svých pobytů na stanici v tomto oboru obzvlášť činný a na YouTube si můžete najít jeho videa objasňující běžný život na ISS i náplň práce astronautů. Kromě toho tam ve volném čase, ač ho astronauti nemají moc nazbyt, nahrál hudební album. Napsal také autobiografii An Astronaut's Guide to Life on Earth: What Going to Space Taught Me About Ingenuity, Determination, and Being Prepared for Anything.

Britský astronaut Tim Peake, který se na ISS poprvé chystá už letos 15. prosince, chce 24. dubna uběhnout na palubě stanice maraton. Poběží na bežeckém pásu, který se na stanici nachází kvůli každodennímu tréninku, a na obrazovce před sebou uvidí pohled do londýnských ulic přesně podle toho, jak rychle poběží – jako kdyby maraton běžel přímo v Londýně.

Nebude ale prvním astronautem-maratoncem na oběžné dráze. Astronautka Sunita Williams tuto metu pokořila již v roce 2007.

Rekord nejdelšího lidského pobytu ve vesmíru však na ISS zatím nepadl. Ten stále drží kosmonaut Valerij Poljakov, který strávil na palubě Miru bezmála 438 dní v kuse. Nejdelší pobyt na ISS zatím trvá necelých devět měsíců a jde o misi astronauta Scotta Kellyho, aktuálně na palubě stanice.

Scott Kelly je zatím jediným astronautem z jednovaječných dvojčat a jeho bratr Mark Kelly tak může posloužit jako vhodná kontrola při zjišťování vlivu dlouhodobého pobytu ve vesmíru na lidské zdraví.

Česká republika zatím nemá žádné kandidáty na astronauty/kosmonauty na ISS, nicméně můžeme se na stanici alespoň podívat "odsud zdola" při některém z jejích přeletů. Jejich časy a míru viditelnosti si můžete zjistit například zde.