Tým George Poinara z Oregon State University vykresluje situaci před miliony let jasně. Dvojice opic se kdesi v lesích budoucí Jižní Ameriky věnuje vzájemnému čištění srsti - jedno zvíře vytáhne druhému klíště a odhodí jej stranou. Poraněný hmyz však dopadá do pryskyřice, která klíště uvěznila těsně poté, co z něj vytéká opičí krev. Rychloposuvem o miliony let kupředu zůstává vzorek klíštěte s krví uzavřen v jantaru, do níž se pryskyřice časem změnila, a je nalezen na území dnešní Dominikánské republiky.

K této interpretaci vede vědce především nelítostný stav klíštěte, které má na svých zádech dvojici malých děr, z nichž vytéká nasátá krev. To podle Poinara znamená, že těsně přes konzervováním muselo něco klíště násilím vyrvat.

Vzájemné čištění dvou opis by přitom "bylo konzistentní s očistným chováním opic daného regionu," jak vysvětluje Poinar. Krev v útrobách parazita každopádně patří k nejstarší odhalené fosilii opičí krve, jakou prozatím máme.

Kdo by ale čekal, že z ní je možné podobně jako v Jurském parku prastaré opičky naklonovat, bude zřejmě zklamán. Možnost extrakce DNA a jejího využívání pro naklonování dávno vyhynulého druhu je samozřejmě po takto dlouhé době už passé. To ale neznamená, že detailní průzkum krvinek starých desítky milionů let nepřináší pozoruhodná zjištění. V tomto případě se totiž ukázalo, že uvnitř parazitujícího klíštěte se nacházeli ještě menší paraziti.

Věčná tajemství fosilií

Míra detailu zachované fosilie krve je obrovská a umožňuje pod mikroskopem pozorovat jednotlivé krvinky. Při jejich průzkumu tak vědci mohli krom krvinek identifikovat i fosilie babesie neboli klíštěnky - jednobuněčného krevního parazita vyskytujícího se dodnes uvnitř krvinek, občas včetně těch lidských, kde jeho přítomnost vyvolává nemoc podobnou malárii.

Jde o jedinou doposud objevenou fosilii tohoto parazita a jeho odhalení tak může říct leccos o evoluci nemocí, s nimiž zápasíme i dnes. "Tento parazit zjevně existoval miliony let před příchodem moderních lidí. Zdá se, že se vyvinul právě po boku primátů," dodává Poinar. Tato stopa by možná mohla napovědět více při hledání účinnější obranné látky proti babesii.  

Odhalování někdejších parazitů je při analýze fosilií extrémně ceněno – jediná zkamenělá schránka totiž v ideálním případě dovede sdělit informace nejen o sobě, ale i svém hostiteli. Předloni například tým Univerzity v Cincinnati studoval fosilie stovky milionů let starých plžů přichycených k tělu lilijic.

Díky časovému odstupu mezi oběma vzorky se jim podařilo zjistit, že zpočátku byl vztah obou zvířat spíše symbiotický. Plži se živili jen odpadními produkty lilijic. Teprve později přešli do útoku a začali se krmit přímo na trávené stravě.

Ve stejném období navíc došlo na narůst nového druhu predátorů, žraloků, kteří si vybírali stravu i mezi lilijicemi – spekuluje se, že rovněž někteří plži si podobně jako lilijice vyvinuli ostny právě díky tomu, že zaměření predátorů na lilijice ohrožovalo i plže jakožto jejich parazity.

Ačkoliv populárních informací o fosiliích před dekádami poněkud ubylo, zkamenělé ostatky obyvatel staré Země zjevně stále dovedou překvapovat. Loni třeba tým Londýnské univerzity oznámil možné nalezení nejstarších fosilie vůbec – možné nalezené mikroskopické stopy po působení bakterií byly datovány na 3,77 miliard let, jejich stáří však může být až 4,28 miliard let.

Pokud je skutečně vytvořily živé organismy – a existují i alternativní anorganická vysvětlení – objev by dozadu posunul datum vzniku života na Zemi.