Objeven zatím nejstarší jedovatý hmyz! Přišel na něj Slovák

19. 1. 2017 – 17:56 | autor: Jan Toman | komentáře:

Objeven zatím nejstarší jedovatý hmyz! Přišel na něj Slovák
Šváb v jantaru starém 130 milionů let | zdroj: Dany Azar

Hmyz je druhově vůbec nejhojnější skupinou pozemských tvorů a co do tvarové a funkční bohatosti se mu mohou rovnat snad jen obratlovci. Mezi jeho zástupci nalezneme i reprezentanty různých exotických životních strategií. Vzácností nejsou jedovaté či nechutné druhy ani zástupci oplývající výstražným zbarvením, kamufláží nebo napodobující jiné, často nebezpečné, organismy. 

Studium jejich evoluce ovšem není nic lehkého. Když už se na zkamenělinách podaří objevit zbytky tělního barviva nebo jiných maskovacích či výstražných struktur – což je samo o sobě vzácnou výjimkou – badatelé se většinou mohou jen dohadovat, jaká byla jejich konkrétní role.

Ještě horší je situace u jedovatých druhů. Jedy se v horninách nezachovávají a jakékoli doklady pro jejich možnou přítomnost mohou být už z principu jen nepřímé. Přesto se dvoučlennému týmu pod vedením slovenského paleontologa podařilo nápadně zbarvený a s velkou pravděpodobností jedovatý druh z hluboké minulosti naší planety identifikovat.

Objev se zrodil při průzkumu libanonského jantaru. Zdejší naleziště pocházejí ze starší křídy – jsou stará zhruba 130 milionů let. Hlavně ale nejsou tak dobře prozkoumána jako o něco mladší naleziště z dálnovýchodní Barmy.

Kromě četných zbytků hmyzu a dalších drobných organismů se výzkumníkům podařilo ve zkamenělé pryskyřici nalézt zachovalé pozůstatky švába, který dostal jméno Balatronis libanensis. Ten se v mnohém podobal pozdějším zástupcům stejné skupiny nalezeným ve výše jmenované Barmě. Všichni potom s největší pravděpodobností náleží mezi předky nápadně zbarvených většinou bezkřídlých švábů z dnešní skupiny Blattaria.

Od svých pravděpodobných potomků se ovšem nalezený šváb v mnohém liší. Balatronis libanensis byl menší než dnešní zástupci skupiny Blattaria, jeho černo-bílé zbarvení nebylo tak nápadné a mohl se ještě chlubit celkem vyvinutými křídly – v další evoluci skupiny došlo k redukci těchto letových orgánů.

Hlavní rozdíl ovšem spočívá v přítomnosti zbytků drobného centrálního oka, které se u dnešních švábů nevyskytuje, ale bylo charakteristickým znakem jejich vymřelých předků.

Třebaže méně výrazné, stále nápadné vybarvení dovedlo výzkumníky k závěru, že Balatronis libanensis oplýval takzvaným aposematickým zbarvením. Jinými slovy, byl jedovatý nebo přinejmenším nechutný a potenciálním predátorům to dával najevo.

Jiná vysvětlení, třeba že napodoboval jiný, nebezpečný, druh, ačkoli sám jedovatý nebyl, nejsou příliš pravděpodobná – alespoň pokud se můžeme spoléhat na analogii s jeho dnešními potomky. Dosavadní rekord 47 milionů let staré jedovaté třetihorní můry tak překonal o více než osmdesát milionů let.

Zdroj: Sendi H & Azar D (2016): New aposematic and presumably repellent bark cockroach from Lebanese amber. Cretaceous Research. 72

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články